(poznámka - text obsahuje i tajné dodatky, proto chci požádat dosud hrající členy družiny, aby jej ve vlastním zájmu nečetli

Děkuji. )

začátek června 205

Viz. text výše - podrobný příběh o prvním dobrodružství družiny.

Hrad v Rhudauru, lupiči, mohyla.

Ithiril, Čáryfuk, Cid postup na 2. úroveň.

konec srpna 205

Ithiril, Čáryfuk postupují ve Fornostu u učitelů, po přestupu za nimi přijede Cid z Tharbandu. Nějaký čas zde zůstávají, když přijde nabídka 1000zl za zprávy o skřetech v hoře Gundband. Chvíli shání nějaké informace (dokonce jim jakýsi trpaslík načrtne mapku) a pak se vydají na cestu přímo přes obroviště. Cestou narazí na zlobry a nějak se jim je podaří zlikvidovat (v doupěti najdou nějaký peníze, pěknou alchymistickou truhličku a jídlo). Pokračují až k hoře. Nějaký čas ji obcházejí. Naleznou jakýsi komín z něhož se kouří. Cid se pokouší slézt, je to ale příliš hluboko. Hledají kolem úpatí a najdou vchod do starých štol o kterém už slyšeli. Prochází dlouhé míle skřetími chodbami a sály pod horou. Bojují s pavoukem, krysami, obřím štírem. Pak na konci jedné zasypané chodby naleznou tajnou chodbu a vejdou do obydlené části podzemí. Zde svedou velikou bitvu s asi 30 skřety. Dost náročný, ale vyhrajou (myslím hlavně kvůli Čáryfukově kuši a ohnivým hlínám). Tam je nalézá Nemrun.

Nemrun se vydal jen tak z Morie za nějakou prací (pro svou sekyru) a ve Fornostu se dozví o odměně. Okamžitě vyrazí a se štěstím nalézá užívaný vchod v severní části hory. Tam ale jeho štěstí končí do jižní části se nemůže dostat přes hlavní sály a tak putuje spojovacíma štolami do Angmarských hor (skoro 100 mil v podzemí) pak se mu podaří vylézt a zamíří nejkratší cestou do Arnoru, neboť jediné jídlo které získává je to co si vybojuje na skřetech. Hladový putuje přes 30 dní pustinou až jej na sever od Fornostu nalezne jakýsi lovec. Nemrun se nevzdá a vyrazí znovu nedlouho po naší družině. Nakonec objeví stejný vchod jako před ním ostatní a před sebou stopy jejich přítomnosti - čerstvé mrtvoly. Obezřetně je sleduje, až je nalezne po bitvě v místnosti (kam dobíhá přilákán hlukem). Přidává se k nim (dobrý válečník se hodí) a všichni se vydávají dál.

Přecházejí opatrně mezi sály, neboť skřeti se dozvídají o masakru a vysílají hlídky. Skrývají se a podaří se jim pozabíjet pár skřetů ve spánku a vyloupit místnost skřetího setníka. Pokračují směrem nejmenší skřetí aktivity a dojdou k dolům. Zde pobijí stráže a osvobodí otroky. Společně pak co nejrychleji utíkají směrem, kde je podle otroků východ, neboť vzbudili až příliš velkou pozornost. Tam ještě vymlátí asi 4 stráže a jsou venku. Vrací se ke koním, kteří za dobu jejich putování chcípli v jeskyni žízní. Pěšky se tedy vrací do Fornostu s jedním svědkem z otroků. Tam za svou dobrou práci a pěknou mapu (a přímluvu přítele Arlonga) získávají dvojnásobek odměny.

Ithiril, Čáryfuk postupují na 3 úroveň, Nemrun na 2.

květen 206

Čáryfuk si nastřádal na dvou výpravách nějaké ty peníze a rozhodl se je zhodnotit. Jako pravý hobit chce investovat do zemědělství a koupit stádo ovcí, jeho sebedůvěra mu přikazuje sehnat nejlepší kvalitu - tedy Lamedonské ovce pěstěné pro vlnu. Vyjedná si s místními statkáři obchod a odváží zboží (tabák) do Gondoru, kde jim ho za provizi prodá (a také svůj žok tabáku), jako důvěrník místních s nimi jede obchodník Marko. No a protože je jaro doba jejich srazu přidává se na zajímavou cestu do Gondoru Ratmir a Ithiril.

Cesta samozřejmě neproběhne bez problémů, ale nepokoje Vrchovců u Rohanských hranic elegantně vyřeší myslím Ithiril (vesnice lehne popelem) a nakonec dojedou do Minas Tirith. Tam prodají slušně tabák a chvíli se zde zdrží - přece jenom královské město- velká knihovna (tam také naleznou jakousi zprávu o legendárním Belegostu, že prý mapa podzemí je ukryta v jakési staré Arnorské pevnosti na sever od Větrova. To si opíší , Belegost je znám svými poklady, a také trpasličím žezlem po kterém pátrá sám Durin VII). Marko vezme peníze statkářů a vrací se. Družina jede do Lamedonu a obhlíží tam ceny ovcí, když dojede do vesnice, kde prý na hřbitově straší duchové. Inu co dělat. Vydali se tam tedy za noci podívat. Proběhl boj s několika neviděnými, zombiemi, 2 duchama a stínem. Zde se osvědčil Ratmirův kouzelný meč, Ithirilova kouzla a Čáryfukův svitek proti nemrtvým. Nakonec je na útěk zažene zbývající stín svým kuželem tmy - smrtící, fuj. Ráno se tam vypraví znovu a vstoupí do sklepa kostelíčka u hřbitova. Tam nyní osvěžení (myslím hlavně za pomoci blesků) zlikvidují stín i démona nekromancie. Vesničané jim z vděčnosti dají téměř zadarmo stádo asi 40 ovcí. Družina se tedy vrací zpět. Ve vrchovině už je téměř klid, akorát je trochu obtěžujou vlci, ale proti ohnivým kouzlům to vzdají.

Dojedou do Hůrky a Čáryfuk už chce to svoje stádečko odehnat do Kraje, když jsou najednou všichni zatčeni. Jsou obviněni Markem pro podvod a zpronevěru peněz statkářů z Hůrky. Ve Fornostu se o jejich obvinění dozví Nemrun a chce jim pomoc, začne pátrat po Markovi a jeho údajných důkazech. Stopa vede do Tharbandu. Nakonec složí za družinu kauci Arlong a umožní jim prokázat svou nevinu, nemají ale mnoho času. Vyrazí do Tharbandu a tam se jim podaří za pomocí peněz a hypnózy vymámit něco o schůzce ”Tharbandské gildy” o úplňku na prastarém hřbitově v bažinách (Marko by tam měl být taky). Vyrazí tam tedy, a zjišťují, že je to místo dost nebezpečné. Napadnou je nevidění a nemrtví. Nakonec se proplíží až k místu schůzky několika lidí. Vrhnou se na ně, někoho zabijí, někdo uteče, ale Marko je chycený. Ihned se s ním zdekují pryč. Pak se vrací do Fornostu a podaří se jim pomocí poshypnotického příkazu aby Marko před soudem promluvil pravdu. Jsou osvobozeni a Marko poslán do těžkého žaláře na 10 let.