Kult čtyřech větrů

(listování na jiná náboženství: [ zpět ] [ další ])

Tento kult pochází ze širých stepí Cimbelquathu, kde vznikal ve stanech a při ohních větrem ošlehaných kozáků. Tito nomádi nepovažují za nutné provádět nějaké složité rituály, své bohy uctívají při každém jídle krátkou modlitbou. Základem víry je představa o životě jako "procházka Údolím utrpení" - proto při narození dítěte kozáci pláčí a na pohřbech se veselí.

Bohové kultu představují větry čtyřech světových stran:

Větrům bývají zasvěcené "chrámy" na planinách, které se sestávají z kruhu vytvořeného z menších balvanů, na kterých jsou v smyslu světových stran vytesané Tváře. Tyto místa jsou prastaré, nikdo už přesně nepamatuje, kdo je postavil, a proto je kozáci považují za velmi svaté, neposkvrnitelné nohou cizince. Rituály provádějí stařešinové kmenu a hlavním tzv. náčelníkem je "svatý muž". Např. v horách nedaleko Upemaru je jeden takový kmen a právě zde je nemocnějším mnich Hadžiama - zasvěcenec Zvuku horských větrů, V chrámech se nepokládají oběti, je to dokonce považované za nemravné, nehodné hrdého, svobodného kozáka. Centrem rituálů je oheň, ke kterému se přiklánějí jako k jednomu z duchů, který svoji přízeň věnoval člověku. Představuje teplo, ochranu i ničivý hněv. Podobně tak i země, vzduch a voda. Kozáci od pohledu nenávidí alchymisty. Podle nich jsou to právě oni, kdo berou jeji duchům sílu povolávaním poslů (elementálů). Od pohledu na ně útočí.