Válečník

• Útoky na jednotlivé části těla (ŠV3)
• Co možná nevíte o meči

ÚTOKY NA JEDNOTLIVÉ ČÁSTI TĚLA

     Následující  článeček by  měl podat  pomocnou ruku  všem PJ,
  které  otravují  hráči  ustavičnými   dotazy,  zda  zasáhli  tu
  nestvůru do  hlavy, do nohy,  co se jí  stalo, a proč  normálně
  bojuje  dál když  jsme jí  takovým útokem  určitě usekli hlavu.
  Předem však podotýkáme, že tento systém nenahrazuje systém fint
  určených pro  válečníky, ani se ho  nesnaží napodobovat. Rovněž
  tak je nepoužitelný pro obvyklé hraní, protože jen zjištění, co
  daná  postava zasáhla,  zabere  více  času než  klasický způsob
  počítání v  DrD. Daný systém se  hodí v případě, že  proti sobě
  bojují dva válečníci (tzv. Aréna), nebo jde postavám o přesnost
  a objektivnost takového boje. Dále pak přinášíme tabulku, z níž
  je možné určit obranné číslo té které části těla zvlášť.

     Při útoku,  není-li hlášen útok  na konkrétní část  těla, se
  nejprve  provede hod  na útok,  potom hod  3k6, podle  něhož se
  určí, kam rána  dopadla, a vezme se příslušný  postih. Potom se
  háže  na obranu  se započtením  zbroje, jenž  se na daném místě
  nachází.
     Při hlášeném útoku  na určitou část těla se  3k6 neháže, ale
  postih útoku na dané místo se pochopitelně počítá.

Určení zasaženého místa pomocí 3k6:
(s postihy na útok na určité části těla)



3k6   část těla             postih
3,4   mozkovna              -7
5     obličejová část hlavy -5
6     štítová paže          -9
7     štítová ruka          -5
8     paže se zbraní        -2
9     horní část hrudníku    0
10    dolní část hrudníku    0
11    břicho                 0
12    vzdálená noha         -2
13    stehno bližší nohy    -2
14    lýtko bližší nohy     -2
15,16 chodidla              -4
17,18 životně důl. orgány   -3




  Při zásahu na mozkovnu (3,4)  nebo na hrudník (životně důležitě
orgány (17,18) se postupuje dále takto:


další hod 3k6 při zásahu do hlavy:
3     okamžitá smrt
4,5   bezvědomí
6     obě oči slepé
7     jedno oko vypíchlé
8     normální zranění + ztráta rovnováhy
9,10,11  normální zranění
12    normální zranění + ohluchl na 1 den
13    ------ // ------ + trvalé ohluchnutí
14    ------ // ------ + upuštění zbraně a okamžitý ústup
15-18 omráčení




další hod 3k6 při zásahu životně důležitých orgánů:
3     okamžitá smrt
4,5   bezvědomí
6     silné krvácení + bezvědomí na 1k6 kol
7     upuštění zbraně a zvracení
8     normální zranění + pocit tíže (OČ a ÚČ dočasně na 1/2)
9,10,11 normální zranění
12    norm. zranění + upuštění zbraně + křeče
13    norm. zranění + ztráta orientace + blekotá nesmysly
14    norm. zranění + útěk z bojiště
15-18 omráčení

 A nyní slibovaná rozšířená tabulka zbroje: (cena ve stříbrných)

ZBROJ                  KZ    CENA        VÁHA        CO CHRÁNÍ

plátěná čepice         1/1   5           -           3,4
kožená helma           2/2   20          -           3,4,5
drátěná helma          3/3   55          4           3,4
hrncová helma          3/4   100         5           3,4
lepší hrncová helma    4/7   340         10          3,4,5

  Při útoku má nositel helmy postih -1

obyčejné šaty          0/0   2-1000      1           6,8-14,17,18
zimní šaty             0/1   2 x více    3           ---- // ----
svrchník               0/1   50-100      10          ---- // ----
vycpávaná zbroj        1/1   30          6           9-11,17,18
kožená zbroj           2/2   100         10          ---- // ----
kožený kabát           1/1   50          4           6,8-11,17,18
drátěná zbroj       3/4,2/1* 230         25          9-11,17,18
šupinová zbroj         3/4   420         35          ---- // ----
prsní pláty bronz      4/4   400         20          ---- // ----
            ocel       4/5   500         20          ---- // ----
krunýř                 4/6   1300        35          ---- // ----
těžký krunýř           4/7   2300        45          ---- // ----
batoh                  2/2   -           -           9,10,17,18

* pro zbraně sečné a tupé KZ=3/4, pro bodné 2/1

zbroj pro ruce a nohy

látková                1/1   20 (20)     2 (2)       6,8 (12-14)
kožená                 2/2   50 (60)     2 (2)       ---- // ----
drátěná              3/4,2/1 70 (110)    9 (15)      ---- // ----
šupinová               3/4   210 (250)   14 (25)     ---- // ----
plátová                4/6   1000 (1100) 15 (20)     ---- // ----
těžké pláty            4/7   1500 (1600) 20 (25)     ---- // ----

údaje v závorkách platí pro zbroj chránící nohy

látkové rukavice       1/1   15          -           7
kožené rukavice        2/2   30          -           7
kovové rukavice        3/4   100         -           7

sandály                0/0   10          1           15,16
kožené boty,střevíce   1/1   40          2           - // -
holinky, silná kůže    2/2   80          3           - // -
boty z kovových plátů  3/4   150         4           - // -

Za tyto informace vřelé díky Sméagolovi Bílému, neboli J. Plevovi

Co možná nevíte o meči

(...aneb s čím na draka.)

Když tak přemítám nad pravidly, uvědomuji si, že žánr fantasy stírá všechny časové rozdíly a spojuje tak dohromady mnoho různých historických období. Nechci autorům nic vytýkat, vždyť fantasy je hra a fantazie, nicméně rozhodl jsem se, že vám za pomoci starých spisů, sepsaných našimi věhlasnými šermíři, trochu přiblížím, jak se některé zbraně vyvíjely ve skutečnosti. Pro dnešek bych začal králem všech zbraní - mečem. Ten byl odjakživa symbolem práva, moci, věrnosti a cti. Získal rozhodující slovo ve válkách a mnoho rodů jej s pýchou nosilo ve svém erbu. Byl nerozlučným přítelem všech rytířů a opravdu dobré meče byly ceněny velmi vysoko nejen finančně. Těm nejproslulejším mečům byla dokonce přikládána i magická moc, byly pojmenovávány a dodnes o nich můžete slyšet tajuplné pověsti (Excalibur, Durandal aj.). Protože typů mečů bylo nepřeberné množství, zaměřím se pro začátek na ty nejznámější evropské.

Ale dříve než začnu hovořit o historickém vývoji této pro dějiny neodmyslitelné zbraně, rád bych vás seznámil s jeho typickou stavbou. Hlavní částí každého meče je čepel., na které rozeznáváme kořen, hrubí, střed, tenčí, ostří, rub a hrot.

Čepele evropských mečů byly přímé (nezahnuté) a ostří bylo vedeno po obou stranách. Vyráběly se z kovů různých tvrdostí a s různými přísadami, používaly se náročné technologie, pomocí nichž bylo možno docílit žádaných vlastností na pevnost a odolnost. Do čepele se obvykle ryly značky mistrů zbrojířů, různé runové magické značky a zaklínání.

Další velice důležitou částí meče je záštita, která se vyvíjela současně s mečem a sloužila k ochraně ruky před sklouznutím soupeřovy čepele a následným možným zraněním. Bývala většinou rovná, nebo zahnutá nahoru či dolů.

Nakonec je tu ještě rukojeť (nebo také jílec) a hlavice. Existuje mnoho způsobů výroby rukojetí. Některé byly čistě železné, jiné potaženy kůží či obložené dřevem. Hlavice, sloužící k vyvážení mečů mívaly tvar kulový, kuželovitý nebo i osmistěnný, existovaly také kuriozity ve tvaru lidské hlavy.

První známé starověké meče byly vykovány z bronzu. Měly krátkou (asi 60 cm) čepel a jejich tvar připomínal původ vycházející z kyje (rozšířením v polovině blízké hrotu). Jílec byl krátký na šíři pěsti, většinou bez hlavice a záštity.

V době rozkvětu římské říše se začaly vyrábět meče železné. Byly krátké a těžké, nepoužívaly záštitu.

Za přímého předchůdce a pradědečka středověkého meče je považován dlouhý bronzový meč vyráběný kelty v období tzv. latenské kultury ve 3.-4. století. Jeho čepel byla hladká, dvoubřitá, 80-90 cm dlouhá a téměř stejně široká po celé délce. Na konci krátké rukojeti byla malá předložka, potřebná k zanýtování konce čepele, v níž můžeme vidět základ hlavice.

První dokonale vypracovanou hlavici meče vidíme v 8. století u meče z období Merovingů a Karolingů. Hlavice složená z několika částí zde zlepšuje vyvážení meče a zpevňuje držení krátkého válcovitého jílce. Čepel je hladká, šestiboká, pružná a vynikající kvality. Malá zarážka u kořene je nahrazena krátkou příčkou (základ záštity). Délka meče je do 1 m. Tyto meče se nazývají vikingské, podle místa výroby - Skandinávie a jejich uživatelů - Vikingů. Vývoj těchto mečů dosáhl vrcholu v 10. století.

V 11. století došlo k základním změnám ve vývoji meče. Začaly se vyrábět tvrdé čepele z jediného kusu oceli, záštita se zvětšila a vytvořila zřetelnou ochranu ruky, rozšířily se půlkulaté a diskové hlavice. Meč získal typický tvar kříže.

Ve století 12. se meče začaly dělit na pěší a jezdecké. Meč se stal dostupnou a běžně používanou zbraní (do té doby si jej mohli dovolit převážně zámožní jezdci) jak v armádě, tak později i v civilním životě. Jezdecké meče se začaly prodlužovat, aby jezdec bez problémů dosáhl na nepřátelského pěšáka, kdežto pěší meče zůstávaly kratší a masivnější.

Ve 13. století získaly oblibu meče těžší, jako protiváha k zesílené zbroji. Jejich délka byla značně přes 1 m. Čepele se pravidelně zužovaly od kořene k hrotu a vyvážení bylo docíleno prodloužením jílce a zvětšením hlavice. Z těchto mečů se dále vyvinuly zúžením čepele bodné meče a dalším prodloužením čepele meče dvouruční.

V první polovině 14. století převládají meče s širokou čepelí, rovnou příčkou a nedlouhým jílcem. Začínají se objevovat nové typy mečů. Čepele se dále prodlužují a upravují pro určitý způsob boje. Také záštity se prodlužují a dostávají nové tvary, výhodnější pro ochranu ruky. Byly ohýbány směrem k hrotu a zesilovány u kořene čepele a rozšiřovány na koncích.

15. století znamenalo vrcholné období vývoje meče. Při výrobě mečů se sledovalo hlavně hledisko funkčnosti a účelnosti. Vyráběly se meče k různým příležitostem. Tak například meče bojové se rozdělily na masivní sečný meč, používaný hlavně jízdou, bodný meč s úzkou dlouhou čepelí pro pěchotou a dvouruční meč, ideální pro pěšáky v boji proti přesile a nebo těžkooděncům. Své místo na výsluní si získaly i slavnostní reprezentační meče, odznaky urozenosti a moci svého majitele a lehké poboční meče, určené pro mírové použití a slavnostní příležitosti. Oblíbené byly také meče cvičné používané v šermířských školách. Čepele různých tvarů byly vyráběny výhradně z oceli. Záštity, ohýbané do tvaru S až 8 byly na koncích zesilovány malými kuličkami.

Koncem 15. století byl k záštitě připojován prstenec na ochranu ukazováčku, z něj se později vyvinuly drápky. Nejužívanější délka meče zůstala kolem 1 m, ale známy byly také krátké meče 80-90 cm. Váha jednoručních mečů byla většinou do 2 kg, dvouruční vážily 8 i více kg.

Sestavil a sesmolil Rauko II., z vůle bohů král.