MAGIE VE VŠEDNÍM ŽIVOTĚ aneb STAROSTI MOCNÝCH

     Už  z nadpisu  vyplývá téma,   kterým se  budu v  této stati
  zabývat.  Ano, tématem  je magie  a její  uplatnění. Na úvod si
  položme  otázku:   Jak  vlastně  vypadá  svět,   ve  kterém  je
  přítomnost magie  poměrně obvyklou, ne-li  všední záležitostí ?
  Někteří by  mi mohli odporovat  tím, že u  nich tolik magického
  obyvatelstva  a magie  vůbec ve  světě není  (svět =  místo, na
  kterém se  odehrávají vaše dobrodružství). Ale  podívejme se na
  tuto  polemiku z  pohledu praktických  zkušeností: Pokud  je mi
  známo,  na kontinentu  Gundermed žije  v různých  oblastech asi
  0.1  až  1%  dobrodruhů.  Kolik  z  nich  je  schopno  pracovat
  s magenergií, je  potom nasnadě. Nevěříte  ? Tak si  představte
  takové třicetitisícové město. V takovém městě budou alespoň dva
  alchymistické  krámky,  žijí  zde  přinejmenším  tři kouzelníci
  (třeba i na prvních úrovních,  takoví ti pouliční kejklíři, ale
  nějaká vyšší  úroveň se jistě  taky najde), v  městské gardě se
  najdou nějací  hraničáři. A to nemluvím  o náhodných příchozích
  nebo  o  kouzelnických,   alchymistických  či  jiných  školách.
  Existuje-li taková škola, koncentrace  magie ve městě se prudce
  zvyšuje. Při  třiceti postavách ve  městě je koncentrace  jedno
  promile. Na venkově se nevyskytují takové úrovně jako ve městě,
  tak max.  2, protože se postavy  nemají u koho učit.  Zato jsou
  takové  vědmy,  čarodějnice,  baby  jagy, zaříkávači, zaklínači
  a drudi rovnoměrněji  rozprostřeni na daném  území. O tom  však
  jen tak okrajově. Hlavní poučení vyplývající z uvedených faktů:
  nepodceňovat okolí.  Družinka, která do  takového města přijde,
  není všemocná  a nepolapitelná, jak se  často stává. Kouzelníci
  mají sice takové schopnosti, že  obyčejní zloději jsou vůči nim
  žabaři  a  vojáci  nemají  šanci  cokoli  s  kouzelníkem udělat
  - zkuste chytit a zavřít někoho,  kdo je neviditelný, sesílá na
  oblast hustou tmu  a ještě k tomu levituje !  Když už se vám to
  "náhodou"   podaří,   kouzelník   vás   zhypnotizuje,  podrobí,
  ubleskuje  nebo se  prostě hyperprostoruje.  Nic takového  ! Po
  několika  podobných incidentech  si i  zelení mozkové (nemyslím
  druidy)  uvědomí, že  bez  ochrany  proti použití  magie (které
  vzhledem k rozdělení populace není  málo) by nějaká ochranka či
  městská  garda,  neřku-li  armáda  nemohla  existovat. Proto se
  i v  těchto  gardách  školí  vojáci  pro  boj s magií (schválně
  neříkám proti  magii), mají kouzelné předměty  speciálně pro ně
  vyrobené  apod.  Speciální  jednotky  jsou  postaveny  smíšeně:
  řadoví  vojáci  mají   obvyklý  vojenský  výcvik,  odpovídající
  válečníkům  na  1.-5.  úrovni.   Vyšší  hodnosti  se  získávají
  většinou  dle schopností  jedince -  není tedy  vyjímkou, že se
  veliteli  stávají  hraničáři,  chodci  či  šermíři, většinou na
  3.-8. úrovni. Vyšší úroveň mají  už jen velitelé armád a jejich
  poradci, nepřesáhnou  však většinou 10. úroveň.  Velmi ale také
  záleží  na  místě.  Jsou   oblasti  ,civilizovanější'  a  ,méně
  civilizovené'.  Mimochodem, poradci  pro boj  s magií  se často
  stávají  kouzelníci nebo  čarodějové, kteří  školí jednotky pro
  neobvyklé situace,  jež mohou při použití  magie v boji nastat.
  Nechci  tím  říci,  že  v  jednotce  o  deseti  lidech  jsou  2
  kouzelníci, 2 chodci a 2  alchymisti. To bychom to dopracovali.
  Možnosti,  jak se  nenechat převézt  kouzelníkem na  5. úrovni,
  však leckterá  vojenská jednotka má.  A co se  týče zmiňovaných
  alchymistů -  ti mohou z  armády jen bohatnout,  protože takové
  bojové   rachejtle  či   omamné  plyny   jsou  silný   taktický
  prostředek.
     Co se však týká starostí mocných - jak si mají zajistit, aby
  jim  magie nechodila  po paláci   a nepletla  se do  politiky ?
  Žádnému  schopnému vládci  by se  nelíbilo, kdyby  jej vyslanec
  sousední  země, takto  schopný kouzelník,  při jednáních  nějak
  ovlivňoval.  Co  však  s  tím   ?  Lze  se  sice  chránit  před
  neoprávněným  použitím  magie  a  vniknutím  do  paláce,  např.
  královský  palác v  Badraighu  má  na obvodu  vnějšího opevnění
  aktivovánu  stěnu, skrz  kterou lze  projít, účinky jakéhokoliv
  kouzla  a některých  démonů se  však dočasně  ruší. Nelze  tedy
  přelevitovat  neviditelný  nad  hlavami  stráží  -  kdo se o to
  pokusí,  tvrdě   jim  dopadne  k  nohám.   Existují  také  jiné
  prostředky  - např.  takzvaný Dúrilův  příklop, jenž  zabraňuje
  použití kouzla hyperprostor stejně jako přímému vstupu. (Má jen
  jednu slabinu - dá se  podkopat.) Poslední možnou ochranou před
  volnou magií  je taková pěkná prasárna,  jakou je démon požírač
  magenergie zakletý do kliky či koberce. Kouzelník, který o této
  ochraně neví, je pak nemile překvapen.
     Nad čím  bych se ještě  rád pozastavil: jakékoliv  utajování
  informací  je  pod  krutým  pohledem  astrálních  sfér naprosto
  bezcenné. Nač  například honit neznámého  zloděje, jenž uloupil
  velký poklad,  když lze místnímu  theurgovi zaplatit tolik,  že
  bude ochotně riskovat styk s  vysokými astrálními sférami a pak
  nám jej rovnou označí. A to už nemluvím o palantírech, svitcích
  a studnicích vědění ,stříbrné  broskvičce na stříbrném talířku,
  již dokonce  sám vlastním, projekčních  místnostech a systémech
  palavize, jež  vznikne propojením takových  prostředků. Apel na
  PJ :  pokud mají postavy  takové prostředky, redukuj  informace
  z nich získané a nedovol jim  být vševědoucí. Astrální sféry ví
  vše. Řeknou však  jen to, na co jich  postava zeptá, a zeptá-li
  se  stylem "Řekni  mi vše,  co víš  o...", je zaplavena takovým
  množstvím informací, že jí z toho přinejmenším nebude dobře.
     Účinky  magie  jsou,  přes  mé  stálé  odpůrce,  běžně známy
  a nikdo  před  nimi,  vyjma  hodně  zaostalých  oblastí, nebude
  pociťovat  posvátnou  bázeň.  Družinka  vlastních  postav  není
  jediná na  světě a vojáci nejsou  hloupí. S tím bych  se s vámi
  rozloučil.
                                               Len Dorn