Dříve než začnu vyprávět, poslechněte si
příběh, popisující souboj hobita Kerka
a mouchy Morduchy(vel.A):
Proti Kerkovi se řítí rozzuřená moucha
Morducha. Kerk tasí šavli a postaví se do
bojového střehu. Moucha vysunuje své dlouhé
ostny napuštěné prudkým jedem a mohutnými
kusadly se zakusuje Kerkovi do krku. Ten se
sice brání zuby nehty, ale není mu to nic
platné. Tahle jeden a půl sáhová moucha je
to poslední, co ve svém krátkém životě
spatřil.
Hezký příběh, co? Ale mohlo by to vypadat také takto:
Proti Kerkovi se řítí rozzuřená moucha Morducha. Kerk si
nasazuje své železné rukavice a rozpřahuje se. Moucha vytahuje
strašlivě vypadající kusadla a ostny plné jedu. Plác. "Tenhle
jedovatý hmyz mi dlouho krev pít nebude" říká Kerk otírajíc si
železnou rukavici, na níž je jasně vidět čerstvá, asi půl coulu
veliká zelená skvrna. Kerk byl to poslední, co ve svém krátkém
hmyzím životě moucha viděla.
Tato příhoda sice mnohé dobrodruhy pobaví, ale přitom by měla
pánům jeskyně poskytnout poučení. Velikost A totiž ve světě DrD
zahrnuje rozmezí asi od 0,1 coulu až po 1,5 sáhu, což
představuje velikost od komára po hobita. Navrhuji tedy, aby se
velikostí A označovaly pouze bytosti s velikostí od 70 coulů,
což je velikost nejmenšího známého hobita, do 140 coulů, což je
velikost největšího známého trpaslíka. Ostatní velikost by se
rozčlenily do skupin po 10 coulech tímto způsobem:
A0 00-10 coulů
A1 10-20 coulů
A2 20-30 coulů
A3 30-40 coulů
A4 40-50 coulů
A5 50-60 coulů
A6 60-70 coulů
Chtěl bych vás požádat o to, abyste tento systém vyzkoušeli,
a případně mi napsali, co se vám na něm nelíbí a jak by se dal
vylepšit. S úctou váš
Rauko II
O Kerkovi, Kikim a prstenu
Ano, vážení přátelé! Jsem tu znova, abych vám okomentoval
další hrdinství superhrdiny hobita Kerka. Tentokrát jsem jej
zastihl při boji s nebezpečným obrem lidožroutem Kikim, který
již dlouho sužuje lid Západních plání Celebalquath.
A už je to tady. Kerk vytahuje meč a provokuje obra
narážkami na jeho matku. Obr zuří. Kerk se směje. Má totiž meč
potřen speciálním obrohubným lektvarem, který koupil za
horentní sumu u "velkého alchymisty" na Aglartumském tržišti.
Bodá obra do odhaleného lýtka. Klechtá. Klechtá. Ale co to?
Lektvar nefunguje. Že by prošlá záruční lhůta? To je Kerkův
konec.
Kiki se rozmachuje svým těžkým kyjem vyrobeným ze stoletého
dubu a hobitovy vyhlídky na přežití roku 2000 jsou mizivé.
Najednou, z ničeho nic se kyj zastavuje. "Kdo má ty kašičky
pořád žrát. Radši si dám jednohubku." ozývá se shora. Obr
odhazuje kyj a vytahuje párátko šířky lidské paže. Obvykle si
s ním dloubá kousky brnění, které mu uvíznou mezi zuby, ale
jako napichovátko poslouží stejně spolehlivě.
Ale Kerk není žádná máčka. Rozmachuje se a zasazuje obrovi
bolestivý úder na achilovku. Byl to sice bolestivý úder, ale
Kikiho vyvedl z míry jen na chvíli. Zasunuje párátko za ucho
a s výkřikem "banzááj" začíná poskakovat kolem. Ale co se to
děje? Vypadá to že situace se začíná obracet. Ozývá se hukot
a kdesi zezdola se objevuje eskorta asi padesáti rozzuřených
obřích sršňů, kterým obr patrně rozšlápl hnízdo. A už ho
bodají. Obr řve. Mlátí sebou a demoluje vše co je na dohled.
Dokonce i nebojácný Kerk se schovává do blízké jeskyňky,
riskujíc tím setkání s nějakou jinou příšerou.
Po hodině boje už nebyl obr schopen odolávat nájezdům
jedovatých sršňů a podlehl četným zraněním. Sršni si pochutnali
na jeho chutném masíčku a přehlížejíc Kerka odlétli trávit do
lesa.
Kerk, starý pokladů chtivý dobrodruh, si samozřejmě bojiště
pozorně prohlédl. A hele. Co to vidí. Na obrově ruce, jestli se
tomu ještě ruka dá říkat, se skvěje nádherný zlatý prsten. Ale
co s ním? Vždyť má skoro metrák. Roztavit? Rozsekat? "Ale co",
konstatuje Kerk suše, "k čemu mi bude tolik zlata? Vezmu si
jenom kousek na památku." Vytahuje dýku a zapichuje ji pod
rubín velikosti dětské hlavy. Jeho váha je sice úctyhodná, ale
za měsíc strávený v Aglartumském Královském hotelu to stojí.
A tím končí příběh O Kerkovi, Kikim a prstenu.
A teď poučení. Jestli se vám zdá tento výplod autorovy
fantazie zmatený, zapomeňte na něj. Zkuste se jen milí
PídžeJové občas zamyslet, jaké že to prsteny dobrodruhové
vlastně nacházejí. Objeví-li postavy na hobitově ruce sluneční
prsten, asi těžko si ho nasadí kroll a začne s ním metat
blesky. A to je vše. Jen bych vám chtěl ještě navrhnout. Zkuste
si občas k nalezeným předmětům psát, třeba do závorky, velikost
postav (případně okruh postav) pro které je předmět určen.
S úctou váš
Rauko II
Stránka byla naposledy ručně opravována
15.05.2013 19:53:25 ,
automatická oprava proběhla
15.05.2013 19:53:58
Dříve než začnu vyprávět, poslechněte si
příběh, popisující souboj hobita Kerka
a mouchy Morduchy(vel.A):
Proti Kerkovi se řítí rozzuřená moucha
Morducha. Kerk tasí šavli a postaví se do
bojového střehu. Moucha vysunuje své dlouhé
ostny napuštěné prudkým jedem a mohutnými
kusadly se zakusuje Kerkovi do krku. Ten se
sice brání zuby nehty, ale není mu to nic
platné. Tahle jeden a půl sáhová moucha je
to poslední, co ve svém krátkém životě
spatřil.
Hezký příběh, co? Ale mohlo by to vypadat také takto:
Proti Kerkovi se řítí rozzuřená moucha Morducha. Kerk si
nasazuje své železné rukavice a rozpřahuje se. Moucha vytahuje
strašlivě vypadající kusadla a ostny plné jedu. Plác. "Tenhle
jedovatý hmyz mi dlouho krev pít nebude" říká Kerk otírajíc si
železnou rukavici, na níž je jasně vidět čerstvá, asi půl coulu
veliká zelená skvrna. Kerk byl to poslední, co ve svém krátkém
hmyzím životě moucha viděla.
Tato příhoda sice mnohé dobrodruhy pobaví, ale přitom by měla
pánům jeskyně poskytnout poučení. Velikost A totiž ve světě DrD
zahrnuje rozmezí asi od 0,1 coulu až po 1,5 sáhu, což
představuje velikost od komára po hobita. Navrhuji tedy, aby se
velikostí A označovaly pouze bytosti s velikostí od 70 coulů,
což je velikost nejmenšího známého hobita, do 140 coulů, což je
velikost největšího známého trpaslíka. Ostatní velikost by se
rozčlenily do skupin po 10 coulech tímto způsobem:
A0 00-10 coulů
A1 10-20 coulů
A2 20-30 coulů
A3 30-40 coulů
A4 40-50 coulů
A5 50-60 coulů
A6 60-70 coulů
Chtěl bych vás požádat o to, abyste tento systém vyzkoušeli,
a případně mi napsali, co se vám na něm nelíbí a jak by se dal
vylepšit. S úctou váš
Rauko II
Ale Kerk není žádná máčka. Rozmachuje se a zasazuje obrovi
bolestivý úder na achilovku. Byl to sice bolestivý úder, ale
Kikiho vyvedl z míry jen na chvíli. Zasunuje párátko za ucho
a s výkřikem "banzááj" začíná poskakovat kolem. Ale co se to
děje? Vypadá to že situace se začíná obracet. Ozývá se hukot
a kdesi zezdola se objevuje eskorta asi padesáti rozzuřených
obřích sršňů, kterým obr patrně rozšlápl hnízdo. A už ho
bodají. Obr řve. Mlátí sebou a demoluje vše co je na dohled.
Dokonce i nebojácný Kerk se schovává do blízké jeskyňky,
riskujíc tím setkání s nějakou jinou příšerou.
Po hodině boje už nebyl obr schopen odolávat nájezdům
jedovatých sršňů a podlehl četným zraněním. Sršni si pochutnali
na jeho chutném masíčku a přehlížejíc Kerka odlétli trávit do
lesa.
Kerk, starý pokladů chtivý dobrodruh, si samozřejmě bojiště
pozorně prohlédl. A hele. Co to vidí. Na obrově ruce, jestli se
tomu ještě ruka dá říkat, se skvěje nádherný zlatý prsten. Ale
co s ním? Vždyť má skoro metrák. Roztavit? Rozsekat? "Ale co",
konstatuje Kerk suše, "k čemu mi bude tolik zlata? Vezmu si
jenom kousek na památku." Vytahuje dýku a zapichuje ji pod
rubín velikosti dětské hlavy. Jeho váha je sice úctyhodná, ale
za měsíc strávený v Aglartumském Královském hotelu to stojí.
A tím končí příběh O Kerkovi, Kikim a prstenu.
A teď poučení. Jestli se vám zdá tento výplod autorovy
fantazie zmatený, zapomeňte na něj. Zkuste se jen milí
PídžeJové občas zamyslet, jaké že to prsteny dobrodruhové
vlastně nacházejí. Objeví-li postavy na hobitově ruce sluneční
prsten, asi těžko si ho nasadí kroll a začne s ním metat
blesky. A to je vše. Jen bych vám chtěl ještě navrhnout. Zkuste
si občas k nalezeným předmětům psát, třeba do závorky, velikost
postav (případně okruh postav) pro které je předmět určen.
S úctou váš
Rauko II