232...

Pokračujme ale v příběhu družiny. Jak jsem řekl vydali se za baronem de Mortem, neboť se měli přichystat na diplomatickou cestu do Haradu. Pan de Morte za dobu, kterou strávil v Hartoru jako Gondorský vyslanec neztrácel čas. Podařilo se mu dostat do dobrého kontaktu s králem Hassanem a zdálo se, že vztahy obou zemí by se časem mohli zlepšit. Haradu už dávno nevládl král, ale satanská sekta a to se mu samozřejmě nelíbilo. Také mnoho šlechticů, zejména z vojenských kruhů bylo s mocí satanistů nespokojeno a pan de Morte se stal jakýmsi prostředníkem mezi těmito lidmi. Pomalu se rýsovaly obrysy revoluce. Nyní doufali Haradští, že by mohli získat podporu Gondoru. De Morte tedy promluvil s králem Meldilem a ten vyslal šlechtice, kteří by dojednali podrobnosti smlouvy proti satanistům. Právě tuto skupinu vedl de Morte a měl tam být jako zástupce kapituly Ithiril a pro větší lesk a demonstraci nejlepší válečník světa Nemrun. Měli jet Haradem tajně pod záštitou rytíře Cahira vracejícího se z turnaje , který měl k tomu své pokyny přímo od krále Hassana. Cahir jim, aby je ubezpečil přísahal bezpečnou cestu i návrat.

Naše družina se ovšem poněkud opozdila, neboť se zapletla ještě do jednoho dobrodružství cestou.

Před více než měsícem se v Gondoru objevila nová sekta a začala rychle sílit. Vše zapříčinil jistý Fangir. Byl to zcela obyčejný člověk jakých jsou tisíce. V mládí studoval theologii, ale než byl vysvěcen vrátil se domů do hor v Dor-i-ernilu. Zde žil prostě dlouhá léta a zestárnul, až jednou se mu zjevili ve snu samotní Valar a mluvili k němu, že je určený k nápravě světa. Začal hlásat nové myšlenky víry. Mluvil o prostotě a odříkání. Hlásal naprostou chudobu a nemajetnost služebníků božích. Církev mu byla trnem v oku. Vzpomínal minulost a mluvil o Numénoru a starém Gondoru kdy nebyla žádná organizovaná církev a nejvyšším představitelem boží vůle byl král. Mluvil o pýše těch, kteří stavějí obrovské chrámy k větší slávě Valar, přitom ale dychtí po vlastní slávě a roste v nich pýcha. Hlásal, že lepší je mluvit o svatých věcech přímo pod Manweho oblohou či Vardinými hvězdami, jež sami jsou ten nejslavnější chrám.

Těmito řečmi získal brzy mnoho následovníků, zvlášť, když začal činit zázraky. Vyčarovával jídlo a víno pro chudé, chodil po vodě, hřmělo za ním z oblohy, ukazoval vize světa. Tak jednou se svým zástupem sešel do města Ethirilu a dal se do sporu s tamním knězem. Ten jen uvrhl do klatby, ale Fangir ze svatého vnuknutí prohlásil celou církev za kacíře a svatého otce Jídáše pak za arcikacíře. Pak ukázal na kostel a ten vzplál v plamenech, kněze zlynčovala chátra, která svatého muže Fangira provázela. Pak vyrazil dál, šel pěšky a za ním zástup. Žebrali cestou a lidé mu většinou věřili a otevírali mu své dveře. Podobně jako v Ethirilu skončil i kostel v Linhiru a ozbrojený zástup šel dál. Šlechta se bála zasáhnout proti svatému muži i sám král váhal přes Jídášovo naléhání s ním skoncovat.

Jeho následovníci si začali říkat Bratříci a hlásali jeho slovo všude kde se dalo. Někteří pánové však s nimi rázně zatočili, například kníže z Dol Amrothu je nechal vibičovat z města. Jinde zase, jako třeba v Lamedonu, dali na jejich řeči a nechali bourat kostely a vykázali církev.

Zástup zatím dál táhl Minas Tirith a nyní se blížil k Pelargilu kudy právě měla projet i družina. Samozřejmě, že zůstali ve městě. Ithirila celá záležitost velmi zajímala a dokonce i Nemrun nemá rád něco co zavání rebelií. Hrabě odmítal cokoli podnikat proti Fangirovi, neboť věřil že je opravdu možná poslem Valar. Družina tedy musela jednat sama. Stáhli se do kostela a pomohli kněžím. Nemuseli ve městě dlouho čekat. Brzy již šel zástup. Fangir v čele působil skutečně jako světec a mluvil ohnivě. U vrat kostela stál Ithiril s Nemrunem a Mímou. Elf začal číst Fangirovi myšlenky a podivil se. Neboť se mu zdálo, jako by mu někdo něco našeptával co má říct a udělat. Chvíli pochyboval, ale bylo jasné že se nejedná o hlas Valar. Je to jen figurka ! Rychle se začal rozhlížet kolem, ale neviděl nikoho nápadného.

Mezitím se dav rozhoupal a začal házet kameny. Jen rychlé kouzlo zastavilo příval. V odvetu pak trpaslík odpálil Míminy rachejtle. Ta největší zasáhla Fangira. Víc o něm nemusím říkat. Lidé na chvíli strnuli. Pak silně zahřmělo a všichni vzhlédli, ale elf uslyšel kouzlo je to jen iluze a někdo se tady snaží manipulovat lidi a dost nebezpečně z politického hlediska (no a i z okamžitého protože lidi na ně začali ukazovat a vrhli se na ně). Ithiril chtěl rozpoutat mentální souboj s protivníkem, ale ten na to nečekal a seslal na elfa duševní rozštěp. Náhle tam stál přede všemi totální blbeček.

Nemrun zareagoval rychle. Vtáhnul Ithirila dovnitř, a s Mímou zabouchli dveře, pak vystřelil z okna pár rachejtlí. Lidé venku však kupodivu chladně ustoupili. Rozhodli se kostel podpálit. Brzy již na střeše šlehali plameny. Naštěstí zde bylo několik knězů, i dokonce sám Pelargilský biskup a ti jim děkovali za zničení mámení ďáblova. Rychle je provedli podzemím k Anduině. Pak požádali o útočiště u hraběte a ten je samozřejmě zdvořile přivítal. S Ithirilem to však nebylo nejlepší. Jen díky Míminým lektvarům a tomu že zaletěla rychle na koštěti pro radu do kapituly mohli elfa vyléčit ze strašného duševního otřesu.

Kupodivu se o jejich činu moc nemluvilo. Mezi lidmi se říkalo cosi o zrádných žoldácích najatých církví. Mezi bratříky se vzmohla vlna nenávisti a mnoho kostelů shořelo a knězů bylo zabito. Teprve za nějaký čas na varování samotného krále se většina umírnila a pustila se spíše do kázání. Moc církve byla otřesena.

Družina se tedy v Pelargilu zdržela přes dva týdny, než mohli pokračovat v cestě. Nakonec ale dojeli na panství barona de Morte na samotné hranice.

Odsud vyrazili jak bylo plánováno s Cahirem převezli se přes řeku a nastali první problémy. Černí kněží ignorovali Cahirův průvodní list od krále Hassana a chtěli vidět osoby v kočáře. Nakonec si vymohl své, ale kněží si se zlým úsměvem vše zapisovali a dobrovolnému daru na sektu se stejně nevyhnul. Pak pokračovali do vojenského ležení kde byli hosty hlavního velitele severní Haradské armády maršála Sveria. Ten byl jedním z nejdůležitějších osob spiknutí a projednávali s ním nějaké věci. Nemohl opustit sever, což by bylo příliš nápadné, poslal s nimi tedy svého zástupce. Byl jím kapitán El-Vilo, o něm už slyšeli při jedné z jejich výprav se střetli s jeho muži. Nyní nešetřil obdivem především vůči Nemrunovi a vzpomněl na velkého lukostřelce. Byl to čestný válečník, uznával sílu nepřítele.

Dál pokračovali jak to šlo nenápadně až do Hartoru. Zde zajeli do jednoho domu poblíž paláce a setkali se s dalším účastníkem, vojenským velitelem města Ahmedem. Pak je odtud provedli podzemní chodbou do obrovské královské zahrady, nevídaného to díla. Zabírala snad půl paláce a byli zde všechny krásy přírody, včetně velkého zvěřince s divokými zvířaty. Usídlili se v chatě v husté džungli a diskutovali o podrobnostech zítřejší audience. Příliš klidná noc to však nebyla, kromě řevu zvířat slyšel elf jasně kouzla z nedaleké obrovské nové svatyně Haradských kněží, kde sám Árel velekněz spřádal svá prokletá kouzla.

Pak následující den museli vyčkávat, král se nedostal k tomu, aby je navštívil, nechtěl upoutat pozornost černých. Teprve další den byla domluvena schůzka v altánku u jezera. Uvnitř paláce měly každé stěny uši proto se jednalo venku. Všichni ovšem museli nechat zbraně zde na místě. Trpaslík se odmítl vzdát sekyry, takže zůstal v chatě.

Ostatní tedy došli do altánku a brzy se dostavil i král Hassan doprovázený Cahirem. Všichni mu vzdali úctu a začali předstírat už předem připravené plány. Povstání mělo být vedeno vojenskou cestou. Severní armáda pod Sveriusovým velením se měla pohnout a táhnout k hlavnímu městu. Zde měli jednotky pozabíjet všechny černé ve městě a vyhlásit satanisty za velezrádce. Problém byl se svatyní sekty. Do ní se nikdo neodvažoval, ne stoprocentně věrní vojáci nemohli jít proti kouzlům. To měla být práce pro mágy kapituly a paladiny církve. Měla se vytvořit speciální družina, která by zničila Árela. Zatím co střed a východ země měli ovládnout Haradské jednotky, měla Gondorská armáda překročit s pozváním krále Hassana hranice a obsadit západ, kde byli nespolehliví velitelé, zároveň mohli jako odměnu za pomoc získat průchod do Umbaru a zničit pirátské hnízdo. Král Hassan prohlašoval že vyhlásí svobodu náboženství, kromě vlastizrádných satanistů a sám bude podporovat Gondorskou církev. Dále že doufá ve vojenskou i jinou spolupráci s Gondorem.

Chvíli mluvili a plánovali, pak chtěl král znát jména všech spiklenců a de Morte s kapitány jmenovali celý dlouhý seznam. Když skončili zle se usmál. Tak to je všechno co jsem potřeboval, zabte je. Na jeho pokyn vyskočili královští gardisté a vrhli se na překvapené konspirátory. Ithiril důkladným zrakem plným podezření pohlédl na krále a uviděl pravdu, je podrobený ! Zatím se na ně, neozbrojené hnali vojáci. Zasáhl Cahir. Srazil podrobeného krále a vrhl se proti vojákům jako býk v brnění, zakolísali. Ithiril rychle vykouzlil teleportační kouzlo a ocitli se za jezerem. Rychle vběhli do džungle aby unikli šípům a Cahir je vedl nejkratší cestou do srubu. Tam zatím bojoval o život trpaslík, přepadlo ho z ničeho nic dvanáct gardistů a on jen s velkým zraněním všechny pobil a zahnal. Teď doběhli ostatní, vzali věci a Cahir je vedl dále j velkému vodopádu. Tam jim ukázal tajný vchod a postavil se k němu. Řekl něco o tom, že jim přísahal bezpečný návrat a že to musel při své cti splnit. Zvali ho sebou, ale zůstal u vchodu a bránil jej proti přibíhajícím vojákům.

Vyběhli v jednom domě a teď je vedl baron de Morte. Odvedl je do jednoho opiového doupěte a odešel zařídit bezpečný odjezd z města, jak říkal měl zde své sítě. Družina si chtěla chvíli odpočinout, ale osud jí nepřál. Na Ithirila náhle zaútočil mocný mág, pak se přidal ještě jeden slabší. Elf statečně bojoval, ale jeho nepřítel byl příliš silný. Zaútočil tedy na slabšího mága s celou svojí silou a vítězil. Ten druhý musel svého kolegu podpořit a přestal útočit.Pak radši Ithiril s Nemrunem zmizeli a šli daleko do města, aby se neopakoval mentální útok.

Zalehli v jakési stáji, de Morte se to naštěstí dozvěděl (však měl ve městě dobré informátory) a našel je. Rozhodl se vyrazit hned na cestu, neboť v městě to začalo vřít. Začali být ve velkém popravováni lidé ze seznamu spiklenců. Jeho sítě byli napadány magicky i sítí vedenou černými kněžími a začali se hroutit. Vyjeli tedy z města a rychle mizeli k severu.

Pak měnili koně ale cestu hlídal černý kněz a jejich nové koně měli nařízlé šlachy, takže daleko nedojeli. Dál pokračovali pěšky i skrz teleporty podél cesty. Problém byl, že občas někoho portál zanesl do nebeské výšky, to je rozdělovalo a zdržovalo. Tak se stalo, že je dohonili černí vrazi, kteří jim byli v patách. Ithiril s nimi chtěl vést mentální souboj, ale místo toho se jakousi cestou spojil přímo s Árelem, který vrahy ovládal a radši neplodného souboje zanechal. Došlo tedy k boji na blízko. Tady se opět projevil trpaslík, ovšem i Haradští velitelé dělali svou práci. Mrtvolám pak rychle vyřízli srdce, jak se poučili z dřívějška.

Teď už jim nic nezabránilo aby se Ithiril neproměnil a na dračím hřbetě nepřenesl družinu přes řeku Harnen.

Míma lehce přelétla na koštěti. Byli v Gondoru. Vrátili se do Minas a de Morte podal zprávu králi.

Zde se také dozvěděli nové zprávy. O statečné výpravě dvou korouhví jízdy s rytíři Vondrou a Michalcem, kteří sami s vojáky vyrazili z Udůnu, přejeli Mordor až k jezeru Nurnen a porazily tamní Chandské dobyvatele. Jejich otroci, původní obyvatelé se vzbouřili a přidali ke Gondorským. Spolu se zmocnili města Edurnu. Rytíři pak nabídli útočiště otrokům v Hnědých zemí a celý lid, asi 70000 lidí se vydal na pochod. Cestou však byli přepadeni spojenými oddíly východňanů a skřetů a jen se ztrátami boj vyhráli. Objevení skřetů v Mordoru bylo alarmující. Oba rytíři byli štědře odměněni králem, přestože Cyrus je naopak chtěl potrestat za provokování východu. Příběh družinu zaujal, ale měli nyní vlastní starosti.

Nemrun spokojen se službami Mímy ji hned zaplatil postup na 9. úroveň u neslavnějšího mistra pyrofora, v království, králova rádce Kvíduse. S ním si při té příležitosti rádi promluvili i Čáryfuk s Ithirilem. Ten si dokonce u mistra objednal jakýsi talisman pro zvýšení jeho magické moci. Jen prý jestli by mu nenatrhali pytel malornových poldů, však to nemá z panství do Lórienu daleko. Odebrali se tedy na sever.

Na panstvích už byl víceméně klid a opět vzkvétala, jen byli zase trochu problémy s lapky. Teď se však Ithiril s celou rodinou a Čáryfukem vydal do Lórienu natrhat malornové plody. Skutečně našli stromy a začali trhat. Dokonce už i Eldaril lezl po větvích poháněn hobitem. Ovšem zanedlouho se objevili lesní elfové a vyjádřili nad Ithirilem docela opovržení. Brali to jako znesvěcení otrhávat malorny. Tak odjeli z lesa s dvěma pytli plodů a staženým ocasem a vraceli se do Singarnu. Cestou je však přepadl větší jezdecký oddíl východňanů. To nebyly drobnější problémy s lapky tady šlo o víc. Dokonce ani elfova proměna v draka je nijak zvlášť nevylekala a jen po něm stříleli. Nakonec musela družina uprchnout. Celou záležitost pak řešili později. Zatím poslal elf slíbené plody do Minas a Míma zatím přivezla očekávaný amulet. No a jeden pytel zůstal Čáryfukovi.

Nemrun jen co se vrátil do Mórie šel za sekáči a musel do nich dlouho mluvit aby je uklidnil, když jim sebral vítězství a slávu v aréně. Nechali ho postoupit za 100 000zl. Teď ale postupoval hned 3x za sebou na 19. úroveň.

233...

Pomalu se přihlásila zima a už od listopadu začali kruté mrazy. Mrzlo až praštělo a lidé byli zalezlí jak mohli. Očekávala se výrazně nižší úroda. Také se začali objevovat zlá znamení. Na jihu se rozsvítila velká zlá rudá hvězda. Někteří viděli na obloze přízraky jezdců, znamení blížící se války. Do noční tmy se zakousl chvost komety. To znamení věštilo válku, mor, nebo smrt panovníka. Mluvilo se otevřeně o bojích.

Ty také, alespoň v Celebrantu skutečně začali. Cesta i malé osady byli opakovaně přepadávány. Ithiril brzy usoudil, že nějaký východský oddíl se musel usídlit někde nedaleko, nemohlo jít o výpravy z daleka. Stopy vedli většinou od řeky na severovýchod, k Temnému hvozdu. Rozhodl se postavit armádu, jak už měl dávno za úkol. Do konce léta by měl 100 těžkých jezdců poslat už na východ, prozatím ovšem sehnal peníze stěží na padesát. Něco mu dal jím ovládnutý správce, navíc však musel nechat vybrat uprostřed zimy ve městě mimořádné daně. Spokojenost okamžitě strašlivě poklesla, dost lidí ze Singarnu se stěhovalo do Malgathu. Další nespokojenost vyvolalo verbování na venkově. Pak nechal vojáky přes zimu cvičit, takže byli aspoň už použitelní.

Nemrun to vyřešil jinak. Vybral 20 nejlepších mužů ze své arény a nabídl jim velké peníze. Společně s elfem se pak vydali, jen co se ohlásilo skutečné jaro k Temnému hvozdu.

Brzy objevili vyježděnou pěšinu do lesa a vydali se po ní. Vedla někam přibližně směrem k Dol Gulduru. Koně poslali zpět a postupovali pěšky asi 5 mil, až narazili na barikádu. Tu snadno pomocí kouzel dobili. Od zajatců se však dozvěděli, že dále po cestě je nová pevnost Utelgar s velice početnou posádkou snad s 2000 východňanů. Také že tam žije mocný mág Uful (jeho kouzla už slyšel Ithiril cestou). Když se toto dozvěděli, cestu vzdali, neboť jich bylo stěží k 70 a nemohli bojovat s takovou přesilou. Vraceli se, byli ovšem přepadáváni vlkodlaky, které údajně pán ”stvořil”. Nakonec se střetli s oddílem, který se vracel z plání a vezl sebou ukořistěné elfovy koně. Zahnali ho však na ústup a alespoň získali část svých koní zpět. Po neúspěšné výpravě se vrátili na panství.

Ithiril se okamžitě vydal do Rómeny, zpravil Cyruse a vypůjčil si od něj 500 Gondorských pěšáků, ovšem že ne zadarmo. Nemrun se mezitím dal do najímání chlapů v Mórii a sehnal dalších 500 trpaslíků. Společně pak vytáhli k hvozdu. Tentokrát se k nim přidal už i Čáryfuk pro kterého vzkázali. Boje na cestě byli velice kruté, ale trpaslíci pod Nemrunovým velením se osvědčili, Gondořany si radši Ithiril šetřil, jeden mrtvý ho přišel na velké peníze. Nakonec dotáhli před Utelgar, velkou tvrz , skoro město, obehnanou palisádou s masivní brannou a kamennou věží. Zde budovali tábor, zatímco je navštívili zdejší druidové a žádali je o pomoc. Díky černé moci zlého mága ztratili v okolí pevnosti veškerou moc a kontrolu nad lesem, proto nemohli s nepřítelem skoncovat sami. Dále pak pomáhali gondorským, když léčili zraněné v lazaretě venku před hvozdem.

V noci přišlo velké překvapení. Bez varování se uprostřed tábora objevilo několik neviditelných vlkodlaků a vojáků. Uprostřed odpočívajících mužů a trpaslíků začali roznášet zkázu. Na Nemruna samotného zaútočil zezadu největší vlkodlak a chvíli mu trvalo, než dosáhl pro svou sekyru a zabil ho. Jinde se už také vojáci vzchopili a Ithiril pomáhal svými kouzly. Pak se objevil portál a zachránili se ještě asi 3 vlkodlaci, ostatní neunikli. Ovšem ztráty byli obrovské.

Dlouho pak rokovali, až přesvědčili Čáryfuka aby jim zapůjčil svou mocnou magickou kouli, která pohlcuje kouzla. Tu pak zakopali poblíž pevnosti. Pak se rozhodli postavit trebuchet, který by zničil nepřátelské hradby, zatímco Nemrun s trpaslíky se pustili do vlastního valu a palisády. Uful ovšem všechny, kdo stavěli katapult mentálně zabil. Ithiril v odvetě zabil několik východňanů, ale stejně nezměnil fakt, že nikdo už nechtěl na stavbě dělat. Poslali tedy Mímu na koštěti svrhnout nějaké ohnivé hlíny do tábora. Hlína dost lidí zabyla, ovšem Mímu vyzval mág k mentálnímu souboji a ta mu nemohla odolávat. Dokonce ani když ji celou myslí pomohl Ithiril nebyla úplně v bezpečí. Co nejrychleji ji Čáryfuk za pomoci veškeré magie dopravil z dosahu mága. Ovšem už v bezvědomí, jen tak tak, že to přežila. Naštěstí ji druidové dali rychle dohromady.

Teď se rozhodli pustit se toho osobně. Ithiril vytvořil portál do věže a spolu s Nemrunem a Mímou se tam teleportovali.

Ocitli se uvnitř. Stráže vyřídili snadno a pustili se do hledání. V podzemí tak narazili na železné dveře uzavřené velkou magickou silou, proti hyperprostoru však nic nezmohli. Dostali se tak až na chodbu, kde byli mágovi místnosti. Nalezli knihovnu s mnoha zajímavými svitky a knihami (a falešnou stěnou za kterou byla nejcennější část naloupeného majetku), když tu je vyrušili lomozné zvuky. Nad nimi troubila polnice a byl slyšet dupot i přes silnou vrstvu země. Začal boj. Okamžitě všeho nechali a teleportovali se zpět do tábora.

Před ním se procházel mág a přesvědčoval vojáky, nutno říci že ne zcela bezúspěšně pomocí různých efektů, že jejich vůdci již jsou po smrti, že je zničil kouzly. Následoval útok východských, ale to už tam byl Nemrun s Ithirilem a morálka stoupla dvojnásobně. Protiútokem zahnali nepřátele až k bráně a způsobili těžké ztráty.

Další den se pak Ithiril, kterému došla trpělivost rozhodl podstoupit rozhodující souboj. Míma mu připravila mocný Welfůf lektvar a pak nastal velký mentální souboj. Oba mágové byli skutečně mocní, ale Ithiril byl posílen lektvarem a měl více štěstí, vyhrál.

Tím se jejich problém degradoval na přes tisíc obklíčených východňanů. Další den jim dali ultimátum, ale ti odmítli odjet beze zbraní a kořisti a pokusili se probít v nestřeženém okamžiku ven. Lehce objeli hlavní trpasličí postavení a po krutém boji rozmetali i slabě chráněnou barikádu na cestě. Tam účinně bojovala i družina, ale nemohla nic dělat. Takovou přesilu nemohli zadržet. Většina východňanů (a hlavně cenné koně) unikla.

Přece jenom se Gondorským podařilo zadržet alespoň něco přes 100 koňů a další kořist také nebyla zanedbatelná. Ještě nějaké poklady a hlavně naloupené zboží objevili uvnitř tvrze. Nebyl z toho však velký zisk, když Ithiril vyplatil armádu a pohřebné moc mu nezbylo. Druidi se také už netvářili tak přátelsky, když temný mág zmizel a zdvořile vyprovodili armádu z lesa. Jejich moc nad očarovaným místem se však vracela jen pomalu.

Inu vydali se zpět. Nemrun na své panství do Koutce, kde vznikalo město co do pověsti blížící se Tharbandu. Zdálo se že mu to však vyhovuje. Měl také jakési problémy s kněžími, kteří se snažili usadit na jeho pozemku, ale vyřešil to jemným pohráváním si mezi církví a bratříky. Spolu s trpaslíkem zůstala i Míma a zřídila si v Malgathu labratoř.

Ithiril se ženou a Eldarilem spolu s Čáryfukem se vydali do Arnoru. Elf se konečně rozhodl věnovat se více hloubání a své práci, svěřil panství svému nyní již spolehlivému správci a vrátil se do Annůminas. Však na univerzitě měl co dělat, už tam bylo na 20 mladých studentů - kouzelníků.

Čáryfuk zůstal na čas ve Fornostu a věnoval se povolání, ale konečně se rozhodl realizovat svůj slib a najal si někoho, aby navštívil severní národy při pobřeží ledové zátoky Forochel. Kdysi slíbil tamnímu kmenu Losshotů nějaké věci za záchranu života a dobré zacházení. Na jeho výzvu se přihlásil už celkem protřelý chodec Merlin, původem důnadán z rodu starých hraničářů. Rád se ujal zajímavého úkolu od velkého theurga a vydal se se saněmi plnými užitečných věcí na sever. Po delším hledání se mu podařilo najít ten kmen co hledal. Náčelníkovi předal pozdravy od Čáryfuka i mnoho pro ně cenného zboží.

Oni mu pak na oplatu vyprávěli o svých potížích a kruté zimě, vždyť ani na jaře, které už mělo přijít nerozmrzalo moře a lovci ani nečekali že se tak stane. Měli však pro něj ještě jednu, zajímavější zprávu. Při lovu narazili na doupě strašlivého netvora, něco jako chobotnice o výšce aspoň 10 m. Odtud se jim však náhodu podařilo přinést jakousi podivou průhlednou kouli, ”ze které jdou podivná světla a mámí lidi.” Nyní si vzpomněli na Čáryfuka, který jim ukazoval něco magie a poslali mu kouli po Merlinovi.

Ten ji skutečně v pořádku doručil do Fornostu. Čáryfukovi pak div nevypadli oči. Byl to samotný palantýr. Po rychlém rozhovoru se shodli se Sylfusem že se jedná o palantýr z Amon Sůl. Sylfus a i další theurgové, Zianor a dokonce Osmír se ihned pustili do jeho studia. Čáryfuk však ne, zrovna se totiž vydával na cestu, studium palantýru odložil, však je v dobrých rukou.

Stavba hradu který jménem velké šestky objednal v Hnědých zemích pokračovala a bylo nutné dopravit tam peníze. Tentokrát vezl hobit celé dva milióny v mithrilu najednou. Pro jistotu požádal ještě o doprovod Ithirila a také poprosil Merlina, který se tak osvědčil ve svém úkolu. Slíbil mu také nějakou pořádnou zbraň.

Stalo se tedy, že na začátku Července projížděli panstvím barona z Koutce a samozřejmě se u něj také stavili.

Zpráva co trpaslíkovi přišla následující ráno změnila celý další život nejen družiny, ale celého království.