231...

Než však budeme sledovat další osudy družiny, která se chystala na slavně vyhlášený a dlouho očekávaný turnaj v Minas Tirith vrátíme se trochu zpět do doby, kdy se elf s trpaslíkem proháněli po mořích. Tou dobou by Theodor v Tharbandu a jednou, jak už bylo jeho zvykem se připletl naprosto nečekaně k příběhu do kterého vůbec nepatřil.

Jednou se jen tak vracel ze známé z hospody, když však podivnou věc. Po řece připlouvala loďka od hradu a v ní byla rakev. To však bylo vidět a hlavě slyšet až později. Všiml si že jednoho z mužů od vidění zná. Někdo na břehu jim zablikal znamení a za podivných poznámek naložili rakev z loďky na vozík. Ten se pak dal rychle na cestu k bráně. Khůdůk neodolal a vydal se opatrně za ním. U brány strážní nechtěli otevřít, ale když jim podivný vůdce ukázal jakýsi pergamen s pečetí jen sklapli podpatky a nechali je projet. To Theodora zaujalo, ale asi by to nechal být, ve městě se dělo mnoho podivuhodných věcí, kdyby ráno nebylo rozhlášeno, že byl unesen vikomt Qrimor, budoucí kníže Cardolanský.

Nyní třeba trochu zasvětit do situace v Tharbandu. Od zmizení knížete Erimora v občanské válce v roce 219 uplynulo už mnoho let a jeho jediný syn se měl již brzy stát novým knížetem, jen co bude mít 18 let. Nyní byla celá země pod správou Fornostu a správce Helkara, který sem vyslal svého zástupce Léveho. O něm už byla řeč v příbězích o Hantovi. Byl to člověk na správném místě a dokázal si udržet pořádek.

Nyní však byl Qrimor unesen. V jeho ložnici bylo otevřené okno a černá maska, znak známé organizace, který nechávala na místě zločinu. Léve okamžitě dal po zločincích pátrat všemi cestami a vypsal velkou odměnu za zprávu o nich, tu pak několikrát zvýšil.

Theodor chvíli váhal, pak se ale vydal na hrad, odměna ho lákala. Rychle byl předveden přímo k Lévemu a vše mu vypověděl. Ten však místo díků sem přivolal stráže a nařkl ho z ničeho nic se spojení s únosci. Biřici ho rovnou odvedli do vězení ve věži. Nesměl za ním nikdo a sebrali mu věci. Léve ho však podcenil a stráže nehledali dost důkladně, Theodorovi zůstal malý, dobře ukrytý křišťálový klíč. S jeho pomocí odemkl vězení a podařilo se mu i dostat až k věži, tady už se stal ale strážcům podezřelý a jen tak uprchl. Vylezl na palác a skočil do vodního příkopu pod ním. Bylo to odvážné protože neuměl plavat, ale vojáci po něm stříleli a nebylo vyhnutí. Zde se pak ve vodě musel dlouho skrývat, protože po něm pátrali ze břehu i na loďkách, až se pak po půl hodině dostal k mostu a na druhou stranu příkopu, který se bál jinde přeplavat. Stačilo jen vylézt a zmizet odskákal si to však pěkným nachlazením.

To už měl celé té záležitosti dost, zvlášť, když se po městě začalo říkat, že Černá maska se ode všeho distancuje a někdo si moc nehezky zahrává s jejím jménem a odskáče si to. Když do města přibyl známý člověk, kterého v noci potkal u řeky s rakví zkoušel z něj něco vyzvědět, ale on mlčel i když ho opil. Nevěděl co dál a nakonec vzdal pátrat po něčem na vlastní pěst.

Nevzdali se však jiní a jednou se ke stolu, kde khůdůk seděl posadil i neznámý, podivný člověk. Brzy se projevil dost neobvykle a začal z něj nevybíravě vytahovat rozumy. To však neměl dělat, když vytáhl nůž, společnosti se to nelíbilo. Seděli tady samí darebáci, měli plno známých, o některých se šuškalo, že dělají i pro černou masku. Teď se dostal s nimi do hádky a když zaútočil na jednoho z nich i do boje. Jednoho zabil a na pokyn mu přispěchalo pár holobrádků se kterými si zkušení lidé z podsvětí poradili a jen tak tak uprchl.

Na Theodora si pak počíhal venku a ten ani nevěděl jak, byl najednou v sevření s nožem na krku a cizinec se chtěl dozvědět co nejvíc o únosu. Theodor dost řekl, aby si zachránil život, něco si nechal pro sebe. Ráno se probudil v průjezdu s boulí na hlavě. Pak ale s ním mluvil známý o kterém věděl, že dělá pro černou masku. Řekl mu, že si s cizincem určitě poradí, protože zaútočil na jejich člena a už vůbec tu nemá co čuchat a chtěl po něm vědět co nejvíc o tom co se tady děje. Theodor už toho radši moc neřekl. Neznámému muži se však údajně nakonec podařilo zmizet. No Theodor taky odjel, nejdřív do Gondoru, do Pelargiru, pak se doslechl že je družina ve Falatonu a vydal se tam, co bylo dál bylo popsáno výše.

Vikomta Qrimora se nakonec podařilo po čase zachránit. Mocná theuržka z Velké šestky, Zianor rudá z Tharbandu se pustila pomocí magie do hledání a zjistila, že je ukrytý v Kraji. Pak už nebyl velký problém ho najít. Vikomt se pak ve svých 18 stal knížetem a šikovného pana Léveho si nechal k ruce jako správce. Dodnes se však neví, kdo tenkrát únos vlastně provedl. Předpokládá se, že šlo o Černou masku, někteří závistivci si však špitají že sám Léve nechal odstranit Qrimora aby dál mohl sám vládnout zemi. Co je pravda ať posoudí každý sám.

232...

Když král dostal v minulém roce varování od Kapituly a byly započaty rozsáhlé válečné přípravy byl vyhlášen i velký turnaj. Měl odvrátit pozornost lidí od zvýšené zátěže a zvýšit tak spokojenost, navíc pak ukázat převahu Gondorských a Arnorských válečníků pro zvýšení sebedůvěry a demonstrovat sílu království. Jednalo se o něco dosud nevídaného. Král vyslal posly do všech známých zemí s osobním poselstvím vládcům. Poslové se vydali na západ do Lindonu, na Sever do nového vojvodství Drsmeda, pána meddědovců, Temného hvozdu, Dolu i Esgarothu a Železných hor. Směřovali na východ, kde se nalézá království Dorwinionské a šířili zprávu po divokých pláních mezi tamními lidmi. Baron de Morte pak odevzdal velice zdvořilý dopis Haradskému králi a dokonce byli poslové vysláni až do Umbaru. Samozřejmě se nezapomnělo na Morijské trpaslíky a snad nejpřátelštější pozvání dostal Rohanský král, který se také přijel na klání osobně podívat.

Turnaj sestával z šesti disciplín. První byl čestný rytířský turnaj na dřevce, pouze pro šlechtice s odměnou královniným šátkem. Další byl oblíbený boj s holemi bez brnění, střelba z luků, závody v jízdě z Minas Tirith do Osgiliathu a závod v běhu. Pro tyto klání byly vyhlášeny odměny pro vítěze takové, obrovský zlatý pohár přetékající platinovými mincemi, dále pak stříbrný se zlaťáky a bronzový plný stříbrňáků.

Nejočekávanější však byla velká aréna, kde se měli podle očekávání střetnout největší válečníci Středozemě. Zde král nechal udělat poháry s penězi o váze silného člověka. Navíc vyhlásit, že pokud bude vítěz Gondořan dostane další specielní odměnu asi 50000 a další privilegia.

To byla velká výzva a do Minas se chystali ve svém oboru nejlepší lidé,elfové i trpaslíci. Termín se stanovil na červen 232 s vyvrcholením o slunovratu, kdy měl být boj v aréně.

Hned od jara, se začalo v Minas sjíždět spousty účastníků a návštěvníků. Brzy nebylo možno sehnat ubytování ve městě za rozumnou cenu a pod hradbami začalo vyrůstat hotové stanové městečko. Naše družina nesměla samozřejmě chybět a postupně se sem všichni začali sjíždět. Vždyť Ratmir se chtěl účastnit střelby a Nemrun se rozhodl postavit do arény. Oni však problém s ubytováním neměli, neboť Ithiril je pozval do pohodlných hostinských pokojů kapituly.

Pak nastalo slavné zahájení a král Meldil promluvil k lidu o slávě západu a o tom. že jak brzy ukážou jeho nejlepší válečníci, je vždy schopen postavit se každému nepříteli. Velký průvod soutěžících přešel kolem a zvolal mu slávu, byly zde zastoupeni všichni co byli pozváni. Nejskvěleji se tam vyjímali pánové Gondoru a Arnoru s doprovodem, na krásných koní je následovali plaví jezdci Rohanští, sevřeně pochodovali trpaslíci v třpytivé zbroji. Sir Cahir vedl výpravu osobně vybranou Haradským králem, z Dorwinionu jel rytíř Rank, syn hraběte z Bogur se svými lidmi, s Thranduilovým pozdravem přešli sliční elfové z hvozdu, také několik barbarů a východských a lidí ze všech koutů světa šlo v zástupu.Pak byla velká hostina, kde jídlo i pití bylo zdarma a každý byl zván.

Druhý den začal zápolením s holemi. To byla čistě královská věc. Kromě jednoho elfa z Thranduilovi říše a muže z Drsmedovi země jen samí Gondořané a Arnorští. Jaký div, že všechny ceny zůstali doma, přesto však byla velká oslava na vítězství síly Gondoru. Další den byl závod od brány k přístavu a zde se již účastnili skvělí běžci z Rohanu, ale i Haradu a i po muži z Esgarothu a východu. Vítězem se stal bystronohý elf Maltál, ovšem královští nezůstali daleko pozadu a ostatní elfy předběhli královský posel z Gondoru a Velfír z družiny Annůminaské. Tak král dál mohl být spokojen.

Následovaly však závody na koních a zde bezkonkurenčně bodovali Rohanští jezdci, jen mužík z východu se svým malým Rhůnským koníkem se dostal alespoň na třetí místo. Další byla pak střelba a ta již byla dobře zastoupena z většiny zemí. Té už se účastnil Ratmir. Jaké však bylo jeho překvapení, když nastoupil i jakýsi Arnořan s jeho lukem, který mu byl ukraden při záležitosti s Kostějem. Okamžitě k němu přišel, ovšem muž říkal, že ho poctivě koupil a tak jim nakonec nezbylo, než za něj zaplatit, elf musel vydat jedny z posledních peněz. Ovšem obchod měl proběhnout až po závodě a tak Ratmir, který měl navíc ještě smůlu totálně neuspěl a skončil poslední ze své skupiny. První dvě místa pak získali podle očekávání elfové a teprve jako slabou útěchu pro Gondor obsadil třetí místo jeden z Generálových mužů.

Tak nadešel den rytířského turnaje a blížilo se vyvrcholení slavností. Do turnaje měli přístup jen šlechtici, přesto, se ho účastnilo mnoho pánů z Gondoru a Arnoru. Mladí synové baronů a hrabat si nechtěli nechat ujít příležitost a nikdo si je nedovolil odmítnout. Z nejlepších však můžu jmenovat vikomta Andamira z Ithilienu, který slavil při příležitosti turnaje také svou svatbu s komtesou Inwe z Dol Amrothu. Velká událost, která jen zvýšila lesk celé akce. Další z pánů byl vikomt Rugil z Lossarnachu, strážce královského pokladu, hrabě Angor z Lamedonu a slavný rytíř Crus, kapitán královské stráže, získal třetí místo. Bojoval zde i Dorwinionský Rank z Bogur. Z Rohanu se účastnil sám maršál Entil ze západních úvalů a ten také nakonec vyhrál. Druhé místo si vydobyl sir Cahir.

Po pěti kláních se celá pozornost nyní upínala na arénu ta měla být v den slunovratu. Ve městě se po celou dobu uzavíraly vysoké sázky a otevřelo se mnoho ”kanceláří” s vlastními kurzy. Čáryfuk dokonce nevydržel napětí a zeptal se na výsledek astrálních sfér, byl však udiven, že ani oni nemají v tak velkém souboji válečnické moci jasno o vítězi. Poradili mu druhého ze sekáčů a to byla pro hobita další hádanka, neboť sekáči do města nedorazili a nepočítalo se s tím, že by nastoupili. Chudák si na ně ani nemohl vsadit. Ithiril si jen tak ze solidarity vsadil na Nemruna pár set zlatých.

A pak bylo ráno velké vystoupení, kde se všichni soupeřící představili králi a návštěvníkům. Jaká tam byla zvučná jména. A pozornost všech se obrátila ke třem trpaslíkům, kteří nyní odhodili pláštíky a stáli tam pevně v mithrilové zbroji - sekáči ! Dobrá polovina lidí se rozeběhla po městě vsadit si a změnit sázky. Kurzy se příšerně změnili. No tak si Ithiril ještě na Nemruna přisadil a Čáryfuk konečně mohl vsadit na druhého sekáče. Pak teprve, když se lidé vrátili, válečníci začali tahat los o svou pozici. Pomalu se v aréně začali rozestavovat dvě řady. Náhoda je někdy podivná, postavila dva ze sekáčů proti sobě v prvním kole. Nadšení začalo stoupat a když král pokynul nastal strašlivý boj. To co se dělo nyní na polích Pelenoru nemá obdoby, jestli se ještě někdy utká elita válečníků světa na jednom místě proti sobě. Ani ve starých válkách prvního věku k takovému boji snad nedošlo, vždyť aréna byla srovnatelná s boji draků.

Nemrun si vedl dobře, jako první vyřídil svého protivníka a vrhl se na dalšího, hned po něm pak další. Na levém křídle se začalo čistit. Úplně na kraji se oháněl Cahir. Vtom na něj zaútočil jakýsi šermíř z Gondoru zezadu. Naplnil se vztekem, jednou ranou vyřídil svého protivníka a ještě stihl v stejném okamžiku zničit odpůrce. Ťal hluboko a nešťastníkovi už nebilo pomoci, ačkoli zde byli připraveni nejlepší felčaři a hraničáři, ani mistr chodců Ratmir již jej nepřivedl zpátky k životu, byl to ale naštěstí jediný mrtvý v celém boji.

Zatím na pravém křídle bojovalo mnoho šermířů a ti se soustředili především na obranu, takže tam byl stále veliký chumel. Úplně na levo zbyl pak jen Nemrun a Cahir, mezi nimi se rozhodovalo, kdo půjde dál a Nemrun byl rychlejší o zlomek sekundy zaťal s rozmachem své sekyry. Pak se začalo vyjasňovat i napravo Generál už nemohl déle odolávat prvnímu sekáčovi a těžké rány trpasličích sekyr i přesily volných soupeřů začali vybírat svou daň i mezi ostatními Gondorskými a Arnorskými šermíři, pak padl i poslední ze šermířů, jakýsi korzárský kapitán z Umbaru. V aréně zůstali 4 trpaslíci. Sekáči se postavili proti sobě jak byli nejblíž a Nemrun zničil Braxe, který jediný zůstal z pravého křídla. Teď přiběhl k sekáčům a pomohl jednomu z nich. Nakonec zbyl v aréně s těžce poraněným druhým sekáčem a podařilo se mu ho dvěma ranami i přes mithrilovou košili srazit k zemi. Vyhrál. Ač to nikdo nečekal vyhrál Nemrun, druhý sekáč jenž měl podle sfér zvítězit zůstal až druhý.

V davu se začal ozývat strašlivý jásot ”NEMRUN !”. Vytvořila se ulička ke královské lóži, rychle raněnému válečníkovi dali do ruky mocný léčivý lektvar. Pak předstoupil před krále a poklekl. Ten promluvil o veliké síle gondorských válečníků a pánů. Nechal přinést zlatý pohár s platiňáky a nesli ho 4 muži. Pak přidal i slíbenou odměnu pro vítěze z Gondoru a udělil baronovi Nemrunovi další léna na sever od Lórienu, dolní Koutec. Král mu nabídl hodnost polního maršála nově stavěné východní pěší armády, to však Nemrun velice zdvořile odmítl, neboť chtěl mít volný čas na cesty za dobrodružstvím. Byli mu uděleny i další pocty a trpaslík se stal rázem nejslavnějším válečníkem Středozemě. Ve všech koutech světa se doslechli o vítězi. Rád mu tentokrát poblahopřál i Ithiril, neboť z pár set zlaťáků co vsadil bylo náhle několik desítek tisíc, no ale myslel to upřímně.

Všechny náhle vyděsil hrozný křik. To jeden ze sekáčů. Stalo se, že když ho ošetřovali v bezvědomí přišel tam jakýsi neznámý felčar a pomohl mu ze zbroje, dál si nikdo nevšiml jak, ale najednou tady nebyl a mithrilová košile s nesmírnou cenou byla fuč. Okamžitě začalo velké hledání, sekáči sami jen co se dali trochu do kupy pátrali, kde se dalo, najímali si lidi za horentní sumy a vyhlásili miliónovou odměnu pro nálezce. Vše bylo marné. Dokonce i Čáryfuk je navštívil a slíbil zloděje vypátrat.

červen 232...

Druhý den po turnaji Ithiril projížděl ještě stále rušným a živým městem. Náhle, jak projížděl jednou z užších ulic zablokoval mu cestu povoz. Z domů nad ním a z vozu se vyhnuli střelci a několik šipek elfa zasáhlo. Okamžitě začal vyčaroval ochranu proti šípům. Než stačil vystřelit někdo další z darebáků, sežehnul několik nejbližších blesky. Byl rád, když se vrátil do kapituly a mohl se dát do pořádku.

To nebylo všechno. Další den se ho opět pokusili zabít a zachránil se jen díky magii. Radši už nevycházel z bezpečných zdí sídla mágů. Nedlouho poté jej pak přišel navštívit neznámý člověk.

Představil se jako kouzelník Ivris a vypadal dost ustrašeně. Rychle ze sebe vyklopil, že za ním přišel jeden známý, Don, který má pověst sicca (no Ivris přiznal, že pro něj občas za peníze něco jako neviditelnost vyčaroval) a chtěl po něm vědět jak zneškodnit mocného mága. Jakmile však kouzelník uslyšel, že se má jednat o Ithirila, člena kapituly, namluvil Donovi, že potřebuje čas na hledání v knihách a rychle sem utíkal, s tímhle nechtěl mít naprosto nic společného. Odmítl dokonce odměnu, jen když mu elf odpustí. Prozatím siccovi namluvil, že kouzelník se dá zneškodnit, pokud nemůže mluvit a hýbat rukama a slíbil mu další informace večer pod bránou.

Než se setmělo vedl Ivris neviditelného Ithirila a Nemruna z města. Tam si počkali u brány ale nakonec našli hledaného až v noci přímo na místě. Elf se s ničím nepáral sepnul prsty do znamení Ard a mrštil s ním o zeď 10 m daleko. Tam sicco zůstal bezmocně viset přitlačen k hradbě. Netrvalo dlouho a brzy se družina dozvěděla kdo si ho najal. Jakýsi Jan, bývalý námořní kapitán a nyní veliký boháč. Nedávno si dokonce koupil velký dům v šestém kruhu. Ale bůhví při jakých obchodech přišel ke svým penězům.

Jak se dozvěděli co chtěli, Ithiril si Dona podrobil a vydali se rovnou nahoru do města. S Ivrisem se rozloučili, byl rád, že už se ho dál nic netýká. Ithiril ve svém novém těle tedy zazvonil u dveří a spolu s Nemrunem se nechal uvést k pánovi. Ten ovšem jak spatřil přeslavného hrdinu Nemruna vykřikl zrada a než se dostal Don nějak víc ke slovu utekl. No a Nemrun za ním. Chvíli se honili, ale pak Janovi pomohl jakýsi druhý muž a vyjel na koních ze stáje aby utekli. Ithiril ho však srazil ze sedla znamením, dál však temnou postavu bez své magické síly pronásledovat nemohl.

Zatím Nemrun začal dohánět svého muže, přece jenom měl železnou výdrž. Ten se pokusil o poslední. Vběhl do hostince a začal křičet o pomoc. Všichni se otočili, ale to už tam byl baron Nemrun a temným hlasem řekl nikdo nic nevidí. V místnosti bylo najednou zase hlučno, přetržená zábava trochu škrobeně pokračovala. Trpaslík popadl uprchlíka za límec a vyvlekl ven. Ačkoli řval jak o život krčmář se díval do stropu a utíral pulitry.

Zašli na temný dvůr stranou a začal výslech. Nemrun s ním jednal v rukavičkách - drátěných. Kupodivu z něj moc nevytáhli. Nadával jim a vyloženě je nenáviděl, dokonce se opovážil plivnout. Alespoň se z nadávek dozvěděli, že se jedná o Henryho bratra, tím víc je mrzelo, že jim druhý bratr utekl. Nakonec to skončil trpaslík máchnutím sekyry, Ithiril opustil druhé tělo, takže se tady váleli dvě mrtvoly a zmizeli.

Pomalu se začali chystat na cestu na své panství. Nemrun ještě obešel město, jestli by se někde nedali sehnat nějaké lektvary a rachejtle. Nakonec skončil na trhu, kde stála jakási Pyroforka z jihu. No vzhledem nic moc, hotová čarodějnice. Měla však co Nemrun potřeboval a jak se dali do řeči začal trpaslík uvažovat, že by si ji najal na stálo. Měl by jako šlechtic svého osobního felčara, což na cestách dost potřeboval, zvlášť když se po Ratmirovi slehla země. Nakonec se dohodli a Míma, jak se jmenovala, vstoupila do baronových služeb.

Nyní tedy odjeli nakrátko na sever. Zde se zatím mnohé změnilo. Velké obchody po cestě přitahovali hodně lidí a u cesty vznikli města. V Singarnu už žilo několik tisíc lidí. Ovšem panoval tam šílený nepořádek.

Nějaký čas podél cesty řádila velká banda lupičů z východu a pobila spoustu lidí. Muselo se tam vypravit královské vojsko a přestože našli východňany postřílené na kraji Lórienu zřejmě tamními elfy musel Ithiril zaplatit výlohy na tažení, neboť sám neudržel pořádek.

Navíc obchodníci odmítali platit mýtné, dokud na cestě hrozí riziko (a to i když minulo). Vybralo se jen málo a v nespolehlivé správě se vyskytli zloději, kteří ještě pár tisíc ukradli. Ve městě už dávno nerozhodoval elfův správce, dobrý osadník a pamětník ještě Nemrunových dob, ale neschopný si poradit proti mocným boháčům. Už jen velcí obchodníci z Rómeny říkali co se bude dít a nikoho se neptali. Stavěli si domy na elfově půdě, neplatili daně a vlastně vládli městu.

Když se to družina dozvěděla přímo vyrazili k nim. Nemrun občas chytnul prostého člověka a zařval mu do ucha, ”Zaplatils daně !” tak prošli velkým tržištěm jak velká voda a vyrazili dveře do domu prvního obchodníka, Ondera. Tam ho zmáčkli. Vedl si svou, ale pak ho elf ovládl a najednou začal poslouchat. Jmenoval ho jako spolehlivého člověka správcem panství a od té doby už nebyli problémy. S ostatními obchodníky se nějak dohodl. Také začal konečně udělovat půdu a práva, a ne zadarmo. Singarn teprve teď získal statut města, svá práva získaly cechy i správní úřady. Nechal budovat ve městě budovy, pěkný kostel a také rybník. U něj pak byl založen pivovar a město dostalo varné právo.

Stejně jako v Singarnu začali se lidé stěhovat i do Koutce, ten byl přímo pod Mórií, takže měl výhodnější polohu. Zde však vládl pevnou rukou z pánova pověření Lupix. Nechal založit město Malgath ”Zlatý důl” úplně na severu panství, nedaleko vodopádů Zrcadlového jezera a u lesa. Včas poslal Nemrunovi podepsat všechny potřebné dokumenty. Město se trpaslíkovi moc líbilo. Bylo tam plno krčem, heren, bordelů a podobných míst. Rostl tady druhý Tharband. Chystala se stavba arény a honosného popraviště.

Na panství se však dlouho nezdrželi, neboť měli dohodnutou schůzku s baronem de Morte. O tom budu mluvit dále, nyní se ještě vrátím do Minas k Čáryfukovi.

Ten se snažil pátrat po ztracené košili. Nejdříve zkoušel obvyklé metody. Mluvil se soudci a biřici, zda by jej nepřivedli na stopu, zkoušel zjistit kdo zlodějovi ušil felčarský hábit. Nic však nevedlo k dobrému konci. Rozhodl se tedy použít svou magii a obrátil se o pomoc k astrálním sférám. Provedl komplikovaný obřad a vrátil minulost. Ocitl se den před turnajem. Nedalo mu, aby si nevsadil vysokou částku na Nemruna. Pak sehnal nějaký chlapi a velice dobře je zaplatil. Dal jim za úkol hlídat felčara co bude ošetřovat sekáče, sám pak byl poblíž. Mluvil s felčary a požádal je aby mu řekli, kdyby mezi nimi byl někdo koho neznají. Vše ale proběhlo příliš rychle. Náhle se tam objevila jiná tvář. Už tam musel být předtím, ale hobit si ho všiml až když sundával sekáčovi brnění. Elegantně uvolnil místo kolegovi a byl pryč. Čáryfuk s ostatními se vrhli za ním, ale když proběhli davem uviděli jen vůz s koňmi a vozku. Teď se hobit nenechal nachytat a rozběhl se za vozem. Ten zrychlil a mířil do města. Hobit se teleportoval k němu. Stačil ještě vykouzlit pár blesků, ale pak vozka jedním obloukem na jedoucím voze vyskočil stačil ho elegantně třikrát kopnout do citlivých míst a shodit do prachu cesty. Unikl.