229...

Družina se pomalu začala chystat na cestu do Haradu jak slíbila Jidášovi, když náhle zemřel svatý otec Jan v Minas Tirith. Byl to již starý muž a jednoho dne si ho Ilůvatar povolal. Celá církev však zůstala bez vůdce. Vydal se tedy otec Jidáš a všichni Arnorští i Gondorští biskupové na velký koncil v Minas Tirith. S Jidášem jela i družina a elf byl ze zdvořilosti pozván jako zástupce kapituly i na jednání koncilu. Církev byla tehdy roztříštěna názorem na způsob zničení satanismu v Haradu. Jedna část chtěla krále dotlačit k vojenskému útoku a druhá následující svatého Františka chtěla působit pomocí kázání a jiným způsobem nechtějíc rozpoutat válku. Tato umírněnější část byla po smrti svatého Františka výrazně mocnější. Na koncilu se tedy vedlo mnoho sporů. Dokonce vystoupil i Ithiril a přednesl svůj názor na věc, přiklánějící se k militantnímu řešení.

Pak proběhla volba. Byli nominováni poslední dva arcibiskupové západu po Františkově smrti. Otec Jidáš jako představitel umírněných a otec Ignác stranící militantním. Přestože si však většina biskupů přála umírněnost vůči Haradu byl zvolen Ignác, neboť patřil do Manweho řádu z něhož bylo zvykem volit představitele církve, zatímco Jidáš sloužil Vardě.

Díky nové volbě dostal plán změny. Klášter měl být postaven spíše jako pevnost a kromě obvyklých příslušenství měl mít i pevné hradby a místo pro velkou posádku. Tak měl sloužit jako opěrný bod vojska uprostřed nepřátelského území.

Vše financoval jako velký příznivec církve baron de Morte a věnoval na stavbu 2 milióny. Hlavně ve formě jím najatých dělníků. Proto také měla být stavba nedaleko jeho panství, které leželo u samotných hranic a po dohodě bylo určeno místo v horách Stínů. Kvůli bezpečnosti a diplomatickým věcem pak až těsně za samou hranicí Haradu na území nikoho.

Všichni tedy dojeli na území barona de Morteho, které přímo vzkvétalo. Baron mnoho obchodoval s Haradem a těžil dříví na lodě s velkým ziskem, dobře platil dělníkům, takže v místě téměř pustém se začalo usídlovat mnoho lidí a vznikalo silné centrum v jihovýchodním Harondoru. Nezapomněl ani na bezpečnost a platil podél Haradských hranic silnou žoldáckou armádu, která zde posilovala královské vojáky, neboť hraniční řeka Harnen zde šla místy přebrodit a bylo se třeba obávat vpádu do Gondoru zdejšími kraji. Také postavil několik tajných tvrzí v lese a jedna z nich se stala základnou naší výpravy. Osud šli zásoby a přicházeli dělníci.

Nyní družina vyrazila na cestu. Výpravě velel Imrahil jako zástupce církve, byl zde Ithiril, Deril, Čáryfuk i Ratmir s Nelou, také asi dva lovci, kteří jim měli pomáhat a všichni doufali, že je co nejdříve dohoní Nemrun, který se opozdil v Mórii a měl přijet za nimi.

Šli proti proudu řeky a nakonec nalezli ve obrovské kotlině blízko jejích pramenů hluboký skrytý kaňon jako připravený pro zamýšlenou stavbu. Prohlédli ještě okolí i do Mordoru nyní dohlédli a tu na vrcholu jedné z hor spatřili jakousi stavbu. Vydali se k ní a zjistili, že u ní vede docela dobře přístupné sedlo z Haradu do Mordoru, dojeli tedy až nahoru na koních. Když pak dorazili až tam užasli, neboť zde stála velice stará a veliká, už hodně poškozená budova. Když vešli dovnitř zjistili, že se jedná o prastarou svatyni Melkovu z dob kdy v Mordoru sídlil Sauron a vládl i Haradským zemím. Podlaha ve velké místnosti byla celá posázena dnes už většinou propadlými lebkami v takovou okrasu nemají dnes ani největší satanské modlitebny.

Bylo zde z kamene vytesáno veliké kladivo zpodobňující Grond a také sochy vlkodlaků, kteří oživli když se jednoho z nich Čáryfuk dotkl. Vše vypadalo na těžký boj, ale byl zde Imrahil s Ratmirem a uprostřed bitvy dovnitř vlétl s řevem Nemrun, který je konečně dohonil s jakýmsi hraničářem od barona de Morteho.

S ním bylo brzy vše hotovo.

Pak sestoupili o patro níž kde byla velká svatyně se sochou Glaurunga na oltáři. Té se raději nikdo nedotýkal. Prošli zdejší patro a chtěli jít dál, když jim zastoupil cestu podivný přízrak. Byl v černém plášti a vykukovala jen hlava, z níž však byly vidět jen rudě žhnoucí oči a neviditelné ruce s velkým prstenem a s bledým mečem. Deril jdoucí první se rychle vrátil pro ostatní. A válečníci se do něj chtěli pustit ale i magická sekyra trpaslíka či svěcený meč Imrahilův jen procházeli obrazem. Ani kouzlem ani mentálním soubojem jej nebylo možné zničit. A dokonce skrz něj bylo možné bez problémů projít. Brzy si zvykli že jen poletuje kolem nich a straší je. Občas se však za jeho obrazem skrývalo nějaké jiné zlo, třeba neviděná a pak byl leckdo zraněn.

Nyní se však ztratil a oni sestoupili do spodního patra. Nalezli zde prázdnou pokladnici a pak 2 velmi silné neviděné. Boj s nimi byl velmi vážný a Ratmir byl již těžce raněn. Náhle však Nela zjevila svou podivnou moc a neznámým paprskem zasáhla a zničila neviděnou. Druhou pak zničil Ithiril mentálně. Nelu pak ovšem museli dlouho venku křísit než se vzpamatovala a několik dní pak byla unavená.

V podzemí nalezli také ukryté dva velice důležité a prastaré pergameny ještě z druhého věku adresované samotnému Sauronovi a jednomu z nazghůlů. V nich se hovořilo o mystické perlové věži a o neslavné výpravě jakéhosi Haradského krále proti ďáblům, kteří v ní žijí.

Tak prošli celé podzemí a kromě temného přízraku nic nového již nenašli. Imrahil však nechtěl odejít jen tak a Ithiril na jeho pokyn vykouzlil permoníky, kteří začali bourat sloupy a ničili alespoň horní stavbu a vše zavalili. Během bourání se také jednou objevil přízrak nahoře a Nemrun po něm znovu sekl přičemž když sekera velkou rychlostí prošla obrazem vylétla mu z ruky a zapadla do hlubokého údolí. Pak ji asi 3 dny hledali než ji našli.

Poté co zničili svatyni vrátili se na panství barona de Morte a přivedli dělníky a zásobovače. Nemrun nakreslil plány a započala pod jeho vedením stavba. Stavěli mocnou pevnost na skále i s podzemím s velkými prostory pro vojsko a zásoby a s tajným východem. Zde pomáhal výrazně stavět pomocí magie Ithiril. Nakonec v září s Nemrunem odjeli a předali stavbu jiným, ale základy a dispozice je jejich dílo. Ratmir s Nelou zde zůstali a podařilo se jim zabránit jednou prozrazení které málem nastalo, když se jeden Haradský lovec zatoulal až do hor. Museli ho honit skoro až k jakémusi městečku na jihu. Ke konci roku odjeli také a zůstal zde jen Imrahil pověřený velením vojenským silám které budou rozmístěny v pevnosti.

Všichni se tedy vrátili a dozvěděli se že zatímco byli pryč byl na otce Ignáce spáchán atentát - jednoznačně to byli satanisté z Haradu i když se poslové tamního krále od všeho distancovali. Bylo jasné že militantní otec se jim rozhodně nelíbil. Nový koncil tedy konečně jmenoval otce Jidáše jako svého vůdce a církev konečně plně změnila politické záměry.

230...

Nemrun se vrátil na své panství až po novém roce a hned si začal mnout ruce nad vybranými daněmi. Po konzultaci s Lupixem dokonce něco investoval na přání starostů do panství a dal zpevnit cestu od trpasličích vesnic ve Velké kotlině k hlavní cestě. Jen jedna věc se mu pranic nelíbila. Khůdůci v údolí Nimrodel odmítli již podruhé platit daně s tím že územní nároky Gondoru a Nemruna jsou sporné a že země náleží odjakživa jim.

Ovšem, když někdo trpaslíkovi odmítne zaplatit tak si říká o malér. Jakmile se o tom od Lupixe dozvěděl sebral 20 chlapů a okamžitě se tam rozjel.

Khůduci vypadali ustrašeně a schovali se do domků, jen několik starších mu vyšlo vstříc a sice zdvořile, ale nekompromisně mu zopakovali, že se nepovažují za jeho poddané. To Nemruna začalo dohřívat, ale sotva udělal několik prudších pohybů objevili se v oknech a na střechách khůdůci s kušemi, luky a praky. Se slovy, že se ještě vrátí a že bude podle královského práva, odjel.

Okamžitě se rozjel do Rómeny ke správci Cyrusovi a požádal o potvrzení svých práv na údolí Nimrodel, ve jmenovacím dekretu totiž popis jeho panství jen udával údolí jako hranici a bylo sporné zda ještě náleží či ne ke Gondoru. Cyrus ho požádal o posečkání a mezitím ho zkontaktoval s místními kupci, kteří mu nabídli k podpisu smlouvu o užívání cesty vedoucí přes Koutec. Po krátkém smlouvání a po zdůraznění Cyruse, že je v zájmu rozvoje království, aby došlo k dohodě Nemrun podepsal (stejně jako před tím jen o něco opatrnější znění Ithiril). Nyní byl Cyrus v náladě vyhovět všem trpaslíkovým požadavkům a vystavil mu potvrzovací listinu na vlastnictví údolí Nimrodel.

Ten pak nemeškal a rozjel se do Mórie. Protože si pamatoval poslední překvapení a předpokládal potíže najal pro jistotu 100 chlapů a vydal se ke kůdůkům. Tam podobně jako před tím promlouval se staršími. Nyní jim ukázal smlouvu a za ním stálo 100 trpaslíků. To byli argumenty, které je přinutili přiznat Nemrunovi nároky. Ten však kázal, aby splatili všechno co měli najednou a to do týdne. Tolik však nyní brzy z jara neměli, říkali mu, že i kdyby jim zabavil všechen dobytek, zbytky úrody i nástroje a obral je o poslední kalhoty nedostal by tolik peněz. To ovšem trpaslíka nezajímalo a řekli jim, že jestli nezaplatí, srovná vesnici se zemí.

Khůdůci ovšem nejsou zase natahovací a právě přetekla poslední kapka. Přestože to byli jen farmáři a proti nim stáli Morijští hrdlořezové rozhodli se vzít osud do svých rukou. Najednou Nemrun nevěděl jak má uhýbat dešti šípů a kamení. Rychle ustoupil a povolal svoje lidi. Došlo ke krutému boji. Ovšem Khůdůků bylo víc jak 5x tolik a většinou byli schovaní po domech a na střechách a stříleli šíp za šípem. Pobili sice několik sousedů, kteří se jim postavili s kosami a palcáty, ale jeden trpaslík padal za druhým a hlavně Nemrun byl nenáviděným terčem. Nakonec byla většina jeho kumpánů pobita a rozehnána a on sám vtrhl do jedné chalupy s 5 posledními a s těžkými zraněními. Všude kolem je obklíčili hordy rozzuřených vesničanů a Nemrun se s chlapama pokusil prorazit. Nakonec se zachránil jen sám díky lektvaru mlhoviny.

Několik dní si pak lízal rány a rostl jeho hněv. V Mórii pak zvýšil odměny a sehnal 300 trpaslíků. S nimi pak bez jakéhokoli varování a jednání zaútočil na údolí Nimrodel. Naštěstí už ženy s dětmi odešli obávajíc se pomsty. Všichni zbývající však bojovali statečně. Nyní již byli síly početně vyrovnány a vesničané se nemohli rovnat žoldákům. Jejich domy byli zapalovány a mnoho khůdůků uhořelo za živa, další byli rozsekáni, sotva čtvrtině se povedlo uniknout.

Tak se Nemrun pomstil, pár pochytaných dal nabodat na kůly. Mrtvoly pak rozvěšet po stromech a spálit na veliké hromadě. Celé krásné zelené údolí zčernalo ohněm a dýmem, zatímco proud svaté říčky Nimrodel unášel krev obětí bitvy. Až do Lórienu dotekla krvavá stopa. Zatím žoldáci shromáždili všechen majetek co ještě byl ve vesnici a vydali se zpět.

Pár zbylých khůdůků si však nenechali vše líbit a jednou přepadli na cestě Nemruna, který se jen těžce ubránil. Zdálo se, že vše bude mít ještě dohru.

Údolí říčky Nimrodel

{Z lidových zvěstí}

<Zvýšit hlas>
Za horami Mlžnými
žil také národ malý.
An Kudůci byl jmenován
a zemědělstvím znalý.

<depresivně>
Tam za horami,
v údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Pokojně po celé roky,
národ si svůj život žil.
Nebylo slyšet povstání kroky,
než baron Nemrun vlády se uchopil.

<depresivně>
Tam za horami,
v údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Národ zvyklý svobody,
byl pod jho bičem hnán.
Trpaslíkem Nemrunem,
jenž hrůzný byl jak saň.

<depresivně>
Již padají stíny
na údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Baron Nemrun, pro peníze jenom žil,
karty mastil, v kostky hrál a pil.
Nespravedlivou daň na starostech žádal
a svůj poklad v temných síních Morie si střádal.

<depresivně>
Již padly stíny
na údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Svobodný lid odmítl jho,
v baronově mysli se zrodilo zlo.
Zahrozil zbraní a svou mocí,
pro svou armádu uháněl nocí.

<depresivně>
Již padá tma
na údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Kudůci semkli se v jediný šik,
čekajíc až dojde zpráva.
Z Mlžných hor ozval se havraní křik.
Malý lid rozhodnut hájit svá práva.

<depresivně>
Již padla tma
na údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Na obzoru mračno prachu,
nikomu však nenažene strachu.
Za svoji svobodu musí platit,
nikdo už nemá krom života co ztratit.

<depresivně>
Země se chvěla, tam
v údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Z ležení vylétlo mračno šipek,
Nemrun již velí - Na ně!
První krev prolita i malých dítek,
Kudůkům šediví skráně.

<depresivně>
První krev
v údolí Nimrodel

<Zvýšit hlas>
Po prvním dni všude jen zkáza
a Nemrun pro nová vojska jede.
V táboře dochází léky i gáza,
nový boj mnoho z nich již nepovede.

<depresivně>
Smrt se prochází
údolím Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Čtvrtého dne po prvním střetu,
vidíme opět na obzoru mrak.
Strašný to Nemrun, ne nepodobný skřetu,
krutý, krutější než nejkrutější drak.

<depresivně>
Naposled pohleď
na Nimrodel

<Zvýšit hlas>
Potupen první porážkou,
otupen vína náhražkou.
Vyplenil celý kraj,
nadobro zničil ten pozemský ráj.

<depresivně>
Už nikdy neporoste tráva
v údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Nikdo se nezmohl na odpor,
takový to byl hrůzný tvor.
Svou sekyrou jen smrt šířil,
a v jeho vojsku buben vířil.

<depresivně>
Slyšíš tu ozvěnu
v údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Prchlo jen pár z lidu malého,
by mohli šířit zvěsti.
Hory a skály pohoří celého,
ochránili je svýni pěstmi.

<depresivně>
Odvrátili se
od údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Na postrach a sobě k potěše,
Nemrun dal zasadit kůly.
Na ně pak nabodat povstalce,
povstalce a jejich údy.

<depresivně>
Vyrostlo něco strašného
v údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Na mrtvých kudůcích neleží vina,
jejich smích nenazní více.
A mnoho dětí leží v hlíně mezi nima,
Zapalme dnes na počest v kapli svíce.

<depresivně>
Ať nevzbudíme mrtvé
z údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
pár zbylých kudůku vzalo kuše,
vyšli z hor a měli strach.
Každý kdo nahlédl do jejich duše,
věděl, kde se skrývá vrah.

<depresivně>
Společně přešli
přes údolí Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Hrůzný baron Nemrun,
strašlivý jak saň.
Maličkatý Kudůk,
když vrhl se naň.

<depresivně>
Když ještě tekla krev
říčkou Nimrodel.

<Zvýšit hlas>
Navždy už ta zbojničina,
v kraji ostane.
Bratr, sestra maminčina,
Nikdo z mrtvých nevstane.

<depresivně>
Kdo v noci obchází
údolím Nimrodel?

To ovšem není konec příběhu v údolí Nimrodel. Tamní kraj po boji se velice zalíbil Lupixovi a s Nemrunem tam odjeli a zasvětili celé místo uctívání ďábla. Tak kdys světlé místo nyní sloužilo temným záměrům.

Nemrun si také přál pomstít se elfovi za dřívější časy a za proměny v prase a další urážky. Přál si připravit elfovi pekelný sen na který by dlouho vzpomínal a Lupix mu slíbil to zařídit. O úplňku se tam vydali a hnali stádo ovcí. To celé pobili a i v místech kde po boji nebyla krev nyní zem byla rudá. Pak Lupix uspořádal velký obřad při němž byl vyvolán samotný ďábel a ten slíbil při příštím úplňku elfa hrozně vystrašit. Trpaslík se tedy rychle vydal do Anůminas aby to nezmeškal.

230...

Stalo se pak, že Ratmir s Nelou zůstával u Ithirila v Annůminas, kde se Nela učila kouzlům a stále udivovala okolí. Přijel i trpaslík a společně debatovali o starých časech, zatímco se blížil úplněk. Pak jeden den se jim všem zdál stejný sen. Popíšu jej zde alespoň ve zkratce protože byl podivný a nepřirozený.

Jeden den náhle přelétl přes Annůminas obrovský ohnivý drak. Postrašil celé obyvatelstvo i samotného vévodu a usídlil se na jihu panství v horách. Denně pak létal po kraji a požíral dobytek i mnoho lidí zabil.

Všichni prosili o pomoc elfa a jeho družinu, neboť zde byli slavní a mocní. Jen jeden jistý čaroděj z města, Drofus proti tomu protestoval. Byl to velký podivín prohlašoval, že v zájmu rovnováhy světa je třeba draky a podobné fantastické bytosti chránit. Jednou dokonce vypráskal několik žoldáků, kteří se chlubili zabitím draka (samozřejmě si vymýšleli) z hospody. Lidé si ho nyní však nevšímali a volali o pomoc k elfovi.

Ten se pak s Nemrunem, Ratmirem i Derilem vydal na cestu. Bylo mu jasné, že tentokrát půjde o krk, neboť drak byl obrovský a mocný. Přesto se však na přání vévody do úkolu pustili. Podařilo se jim najít údolí v horách, kde se drak ukrýval a pak s ním Ithiril z dálky, sám neviděn pomocí tlampače se zlomky umění drakomluvy rozmlouval. Pokoušel se ho přesvědčit, aby letěl do jiných krajů, ale ten se mu jen vysmál.

Pak se stáhli, na cestě ovšem potkali Drofuse a byl celý rozzlobený, že se pokoušeli ublížit drakovi, dost se nepohodli a rozešli ve zlém.

Chtěli na draka nakonec zaútočit s celou silou družiny, ale jak se ukázalo Drofus je zradil, všechno drakovi o nich řekl a sám mu pomáhal. Ithiril s ním ještě stačil v mentálním souboji zúčtovat, to už tady byl drak a družina se rozprchla do všech konců. Elf sám prošel portálem daleko do plání, ale drak se zneviditelnil a hledal tak dlouho v okolí až jej nalezl. Pak ho mohl Ithiril na poslední okamžik spatřit jak se na něj řítil z výšky a jak se k němu blíží plameny dračího dechu. Teprve pak se probral.

Ráno rychle vyběhl z domu a vlétl do domu nešťastného Drofuse. Seřval ho tam, chudák ani nevěděl za co a trvalo mu nějaký čas než se uklidnil a dal si říct, že to byl jenom zlý sen.

Čekali je ale horší věci na severu od jezera v důležitém průsmyku se prý usídlil jakýsi netvor. Ithiril tam poslal ze své funkce několik statečných vévodových lidí, ale vrátili se dva s velkým štěstím a vyprávěli hrozný příběh. Ono monstrum se prý jmenuje Kostěj a je strašné. Družina, která tam jela se náhle ocitla v oblacích kouře, či mlhy a zevnitř byly slyšet jen zvuky pobíjených lidí. V hrůze se podařilo ujet dvoum vojákům a kouzelníkovi, který jel s nimi. Jeden z válečníků se vrátil bez nohy, kterou mu prý monstrum jednou ranou useklo.

To byla závažná zpráva. Ithiril neváhal, neboť byl zodpovědný za bezpečnost ve vévodství, a vyrazil. S ním opět jeli ostatní. Na cestě je však přepadla podivná příhoda. Četli právě podivný ukazatel s hlubším smyslem varující před cestou na sever, když kdosi vystřelil z kuše na Ithirila u rozcestníku z kuše otrávenou šipku. Jen díky mocnému Ratmirovu umění Ithiril přežil. Nela s Nemrunem mezitím polapili střelce. Byl to ovládnutý hraničář a než ho mohli vyslechnout spolknul jed.

Ithiril se pokusil ovládnout jeho mrtvé tělo a pokračovat v cestě v něm, ale akorát se zdrželi a nepovedlo se to.

Nakonec tedy dojeli na severní baronství a zde se dozvěděli další zprávy. Řádilo zde mnoho lapků v černém, nikdo se proti nim však neopovážil zakročit, neboť se říkalo, že jsou spojeny s Kostějem. Do poslední vesnice dojeli právě v čas aby zachránili onoho zraněného vojáka, kterého chtěli lapkové zabít.

Pak se rychle vydali na cestu po jejich stopách a postupovali proježděnou pěšinou v lese, paralelně s cestou. Po chvíli však Ithiril zjistil, že narazili na kouzla a poznal, že je za tím něco víc. Nejprve se střetli s kouzelnickým havranem, později málem upadli do spánku na očarovaném místě a zachránila je jen Ratmirova moc. Pokračovali však dál opatrně pěšky a Nelu nechali hlídat koně. Tak došli až na mýtinu na které stál srub. Před ním stál mocný čaroděj Arnaud. S ním chvíli rozmlouvali, ale zdálo se že je zaslepen svou mocí a nakonec se nepohodl. Na jeho pokyn na mýtinu přiběhlo mnoho lapků připravených k boji a než mohla družina něco udělat, všechny znehybnil kouzlem.

Tak se stalo, že byli zajati. Přišli o všechny své věci, dokonce elfův kouzelný tlumok mocný čaroděj rozptýlil a nasadil mu jeho vlastní pouta. Pak pustil Nemruna jako posla k vévodovi, ať se neodvažuje sem někoho posílat a ostatním přichystal zvláštní osud. Ithiril i v této situaci se pokoušel s čarodějem mentálně bojovat, ale nemělo to smysl a pacholci ho pak ztloukli. Arnaud s ním pak rozmlouval o své moci a chlubil se Kostějem s kterým doufal ovládnout časem celé království. Druhé ráno je pacholci vzali a dovezli jak byli svázaní a bez věcí do průsmyku jako snídani pro Kostěje, krutý osud. Jen Ratmirovi se podařilo zachránit hliněnou destičku se sluncem, prý památku na jednu barbarku pomocí telekineze.

Měli však nakonec štěstí, pacholci je v průsmyku jen vyložili a rychle utekli a jejich stopy našla Nela. Tak se jim podařilo se zachránit. Jen je udivili obrovské stopy, které v průsmyku spatřili. Usídlili se tajně po hraničářsku o kus dál v lese a druhý den se Deril i Ithirilem šli podívat na Kostěje. Brzy jej v průsmyku nalezli. Byl jako obrovský krab se strašnými klepety, ale kupodivu na svou váhu velmi rychlý. Zkoušeli na něj použít svá kouzla, ale ani nejmocnější černé a bledé blesky, ani ohnivá kouzla neměli na monstrum valný vliv. Prohánělo se po kaňonu jako zkáza od jednoho okraje k druhému, často způsobilo nárazem do stěny malou lavinu a kouzelníky zachránil vždy až na poslední chvíli teleport.

Mezitím se Nemrun dostal až na baronský hrad a tam ignorujíc Arnaudův příkaz sehnal nějaké lidi a zbraně, další pak v blízkých vesnicích a pobil mnoho lapků po kraji. Ostatní začal pronásledovat a vytáhl na čaroděje. Na mýtině ho čekalo překvapení. Lapkové chtěli vyjednávat. Odstranili a svázali čaroděje a chtěli ho vyměnit za svoji svobodu a 1/5 ukradených pokladů. Jinak mělo dojít k boji, který neměl jednoznačný výsledek. Nemrun se s nimi jako válečník s válečníky dohodl, bylo to férové a hlavní cíl čaroděj byl pod kontrolou.

Brzy se o vítězství doslechli také ostatní a přijeli sem. Ponížili spoutaného čaroděje a vzali si opět své věci, jen Ratmirův luk zmizel, již včera jej ukradl jeden z proradných lapků a utekl. Tak slavili, ale druhý den nadešla pohroma. Kostěj se vydal na pochod a zničil první asi dvě vesnice. Všichni okamžitě začali jednat. Ithiril věděl, že jeho síla nestačí a odletěl s Derilem v dračí podobě do Annůminas, kde chtěl získat pomoc theurgů. Arnaud však říkal, že Kostěje nikdo nezastaví a on sám ho bez magie nemůže ovládat. Přesvědčil Nemruna aby jej nechal odpočinout a nameditovat. Pak vzal svou hůl a s úsměvem zmizel. Skutečně však Kostěje odvrátil a poslal směrem kamsi na sever.

Mezitím v Annůminas probíhali jednání. Theurgům dost dlouho trvalo, než začali něco podnikat, nakonec alespoň byla svolána velká šestka a s velkým úspěchem se jich sjela polovička, tedy 3, včetně Čáryfuka. Nakonec se shodli, že oni sami nemají v ruce žádné vhodné řešení a že nemají dostatek informací a rozhovor se stočil na novou létající postel Osmíra a na Čáryfukovi kuchyňské recepty. Také začali plánovat jakousi výpravu na východ o níž se zmíníme dále.

To už po několika dnech Ithiril ztratil trpělivost a vrátil se na sever. Kostěj již ustupoval, ale čekalo ho tam vyzvání k pravému souboji. Sám se tedy vypravil na cestu do kaňonu a podstoupil pravý kouzelnický boj. Jeho nepřítel však byl příliš silný a brzy Ithiril věděl že nezvítězí, neustoupil však a zachoval svou čest. Když to s ním vypadalo špatně tu zasáhla Nela, která vše sledovala, nedbajíc zákonů souboje. Několik ohnivých koulí ukončilo Arnaudův život. Hleděl příliš nahoru a chtěl se sám stát příliš mocným.

Elf našel mezi jeho poznámkami mnoho užitečných kouzel. Arnaud byl mistr vitální magie sám stvořil několik mocných kouzel. Největší z nich byl složitý a dosud ne zcela dokončený a úplný postup na stvoření Kostěje. Ten chtěl Ithiril předat mistrům čarodějům v Gondoru, aby vymysleli protikouzlo, neboť se stále obával návratu Kostěje. Neměl však hned na to čas a postupně na to zapomněl.