jaro 211...

Všichni se sešli v Hůrce a uspořádávali všechny informace o křížích které získali z Roklinky, Mórie Anůminas a Fornostu. Asi dva kříže (Vilyja a Kéni) byly pravděpodobně po dnes v rukou elfů. Kříž umbar - smrti byl podle všeho uložen v Ráth Díenu v Minas Tirith, Silme byl kdysi ztracen při pádu Osgiliathu, Ulmenor už měli v rukou a přinesli ho ze skřetích doupat vévodovi. Zbýval Nare a Olos. Nare byl od pádu Cesmínie nezvěstný, ale o Olos se zmiňovali prastaré svitky ve Fornostské knihově v souvislosti s 3-tím Arnorským králem Valandilem. To byla jediná zmínka, když však našli jinde zmínku o tom, že Valandil nechal před svou smrtí vybudovat vznosný klášter v pustině, kdesi v Severních vrchách na severovýchod od Fornostu vydali se tam. Mohla to být náhoda, ale podobné ceněné relikvie se ukládali vždy na čestná místa a kříž patřil do rukou církve. Navíc o kříži nikde dále již neexistovala ani zmínka.

Vydali se tedy do vrchů a dlouho hledali zbytky kláštera. Nakonec ho se štěstím našli. Po pravdě řečeno na 3000 let starou stavbu ještě vypadal dobře. Půdorys byl skvěle zachován a zdi leckde dosahovali až dvou metrů. Klenba kolem dvora byla dokonce ještě zachována v celku. Vjeli na nádvoří kláštera s koňmi a chtěli si odpočinout, když se Ithiril přiblížil jednomu podivnému (celému rozkvetlému) keři na nádvoří. Ten okamžitě vymrštil šlahouny a začal ho stahovat dovnitř. Nebýt trpaslíkovy sekyry a Čáryfukovi ebenové hůlky a kouzla oheň, asi by si ten masožravý keř pochutnal na elfím křehkém masíčku.Ovšem takto z něj zbyla jen hromádka popela.

Nyní se tedy pustili - už opatrněji do prohledávání rozlehlých zřícenin. Vstoupili i do hlavní lodi kostela a když se nakonec prosekaly hustým křovím, nalezli v rohu chybějící dlaždici. Opatrně se světlem sešplhali dolů. Tam se jim podařilo najít Valandilovu hrobku - znečistěnou a kosti rozmetané okolo. Zatím se však z jiných hrobů začali odlepovat nehmotné siluety a tak se družina radši stáhla.

V noci elfa navštívila Neklidná záře - jakýsi oblak magenergie mající vlastní inteligenci a schopnosti. Vyprávěl, že vznikl díky kříži, který tu byl kdysi uložen - dokonce ho zavedl do dnes už pobledlá místnosti, kde byl s úctou uložen. Dále vyprávěl jak klášter za válek s Angmarem byl vydrancován a pro kříž si prý jako pro zvláštní věc přišel sám černokněžný král. Od té doby zde záře zůstávala sama v podzemí. S Ithirilem si ale celkem rozuměla a on jí naučil všechny kouzla, které znal (byla velice učenlivá). Záře zase slíbila pomoct jim v hledání a navázala s elfem zvláštní druh spojení fungující údajně neomezeně daleko.

Než družina odešla chtěl ještě jednou trpaslík dovnitř (asi hledat nějaké zbylé poklady). Nikdo s ním však nešel a tak se tam vypravil sám. Vstoupil do katakomb s mnoha náhrobky a procházel je, jaká byla však jeho hrůza, když se z nich začali vynořovat nehmotní duchové. Chvíli se tam snažil bojovat, když mu ale duchové upili 5 !! úrovní podařilo se mu konečně utéct. Elf mu chtěl pomoct, ale trpaslík se bál, aby na něj nezkoušel nějaký ty kněžský finty, fuj.... (dokonce se tam dost! Silně pohádali kvůli víře, či co) a vydal se co nejrychleji do Mórie. Zatím Čáryfuk s Ithirilem se pomalu vydali za ním. V Mórii přispěchal Nemrun rovnou za svým mistrem Černokněžníkem, jestli by s pomocí ďábla nešlo nějak vrátit sílu. No a protože Nemrun byl nadějný adept na mocného vůdce specielních satanských komand pomohli mu. Musel jen přitáhnout asi 5 živých obětí (sbalil nějaký trpaslíky před hospodou). Pak v mocné černé mši se mu síla vrátila.

Tou dobou přijeli elf s hobitem k bráně Mórie. Nechali si (za tučný obnos vyvolat trpaslíka) a ten zaved elfa kus dovnitř. Pak se mu postavil do cesty a na stráže zavolal, aby je nepustili ven dokud nezaplatí tuším 2000zl - no chtěl se nějak pomstít, za ty Ithirilovi hokuspokusy na něm v tom klášteře. Elf se kroutil, ale pod zdviženýma sekyrama vrátných nakonec zaplatil.

Nakonec družina jakž takž už v klidu (kupodivu se navzájem nezabili) vydala na sever. Kříž údajně odnesl sám černokněžný král Angmaru - pán nazgůlů. Určitě ho tehdy uložil do síní Carn-dům a možná by tam někde ještě mohl být, nebo alespoň další stopa.

podzim 211...

Došli pustinou až k Angmarským horám, zde na severu však již začala zima. Přesto však (naštěstí poměrně rychle) našli nijak zvlášť ukrytý vchod do Carn-dům. Uvnitř podzemí bylo tepleji. Zde se také s Ithirilem rozloučila neklidná záře, která ho dosud doprovázela. Nemohla ze své podstaty vstoupit do temného Carn-důmu. Začali procházet spletitými chodbami. V jednom místě Čáryfuk spadl kvůli prokletému provazu z 25 m do podzemní říčky - nebezpečné. Bojovali s krvavou hrůzou, pak s velkými skřety - Sarkony. Pak zkusili odházet zával k centru podzemí, ale nakonec se stejně teleportovali. Tady jim pak opět kvůli prokletému provazu jim málem utekl zajatý Sarkon a museli ho zabít. Procházeli dále spoustou chodeb. Bojovali s huňáčem zeleným, hnusem plíživým. Objevili teleport zpět do skřetího sídliště. Nakonec nalezli místnost, kde dodnes byla kamenná socha z pradávných časů. Tu porazili, včetně jejích nemrtvých a elfocvaka. V místnosti nalezli podivnou kamennou polokouli - s kamennými dveřmi. Totálně neprůchodnou (ani teleportem, ani mlhovinou), dokonale hladkou (jen s polokulovým dolíkem u dveří - jako by se sem vkládala nějaká koule) a nabytou magenergií. Za místností pak nalezli pěknou, poměrně velikou (i když poškozenou) satanskou kapli, která se líbila trpaslíkovi - alespoň oloupal zlato.

Jinak však nenalezli to v co doufali a hledali dál. Při přechodu přes jeden můstek Ithiril šlápl na past, můstek se propadl a on se začal řítit do propasti. Teleportoval se v pádu zpět nahoru, ale i tou rychlostí, kterou spadl si zlomil nohu. Dál se tedy podzemím belhal o berlích, které si udělal z holí. Přešli tedy s problémy do druhé - vzdálenější části podzemí (hlavně samé přestávky kvůli elfovi).

Tam narazili na východ ven, a hlavně na doupě obrovského medvěda. Přes 3 metry obrovský kolos se vrhl na družinu a zabili ho jen s použitím veškeré své moci a síly a se strašnými zraněními. Teď se tady tedy usalašili. Potřebovali se dát do kupy. Měli zde jídlo z medvěda a bylo zde rozumě teplo - venku docela už zuřila zima. Zůstali tady myslím přes měsíc, dokud nemohl elf jakž-takž chodit po svých.

Pak se opět ponořili do podzemí a vydali se další dlouhou chodbou. Po dlouhé a únavné (hlavě pro elfa) cestě dorazili až do další části podzemí. Zde byla zima (dokonce nalezli kostlivce zamrzlého v ledu) a ledová podlaha. Nakonec našli dveře úplně zamrzlé v ledovém kvádru. Elf se za ně teleportoval a strnul. Ocitl se přímo v doupěti draka. Byl to obrovský exemplář bílého draka až do této chvíle spokojeně oddechujícího na svém pokladu. Sotva se zde však objevil Ithiril, drak otevřel oči a svým pouhým pohledem zlomil jeho vůli. Chvíli tam spolu mluvili a pak drak vyrazil ledové dveře, přes které se elf teleportoval. Pro družinu to bylo šílený překvapení - ledové dveře byly rozraženy dračí hlavou - strnuli a na dračí příkaz vešli dovnitř. Ten si je jen tak přehlédl a přikázal jim přinést za to, že ho takhle vyrušili pořádnou porci jídla (v přepočtu pár metráků). Připomněl jim, aby nepomýšleli, že se někde zkusí schovat, či utéct a že on by je velice nerad !! letěl hledat.

Zatím družina pokud byla schopna v přítomnosti draka jakž takž udržet strach zírala na dračí poklad. Byly sem jistě naneseny všechny cennosti z Carn-důmu (pocházející vesměs z Arnoru). Hobit pak dostal skvělý nápad a požádal draka, jestli by nemohl přisypat pár set stříbrnáků (které našli v podzemí) na hromadu. Když přišel blíž spatřil mezi jinými cennostmi i kříž který hledali, a který na sebe upoutal pozornost. A také spatřil dračí vejce - věc kterou velice toužil získat - nabyté magenergií leželo chráněné úplně v rohu až za pokladem.

Družina vypadla ven do strašlivé zimy a měli 3 dny na to přinést drakovi dostatek jídla. Bylo jasné, že jsou bez šance. Podařilo se jim však za tu dobu dostat až k hlavnímu vchodu Carn-dům. A na poslední chvíli se schovat před drakem, který už je letěl hledat - a podle stop rychle našel, v úzkých chodbách uvnitř. Co teď. Mohli se zde jen schovávat, bůh ví jak dlouho, a snad zde zemřít hlady, nebo něco začít dělat. Kdyby se jim tak podařilo zabít draka, všechny jejich problémy by byly vyřešeny - získali by kříž, veliký poklad, Čáryfuk tajně pomýšlel na vejce a mohli by beze strachu, že se na ně snese zhouba, ven.

Dlouho rozebírali situaci a plánovali. Nakonec se rozhodli riskovat a zabít draka. Vymysleli poměrně složitý plán. Nejprve zajali (zhypnotizovali) několik skřetů. S těmi pak došli až k ledovým dveřím před dračí sluj. Také elf navázal kontakt s neklidnou září a povolal ji na pomoc. Skřetům dali poshypnotický příkaz ničit všechny dračí vejce které uvidí a další den začali. Nejdříve dovnitř teleportovali skřety poblíž k vejci, aby je drak nedokázal nijak dohonit. Ten když je uviděl, jak se blíží k vejci mohl zabránit katastrofě jen jediným způsobem a použil svůj dech. Drak musel dokonce použít oba své dechy, neboť skřeti přicházeli postupně. To už dovnitř vplula neklidná záře a rovnou seslala na draka černý blesk. Před tím ovšem do místa, kde se nacházela Ithiril teleportoval svého dubla, takže to vypadalo jako by kouzlil on. Drak na to místo skočil ale zničil jen dubla a už schytal další blesk od záře a také od elfa, který se sem také teleportoval. S ním také kočka teleportovala trpaslíka - přímo za dračí ocas. Jako poslední se sem dostal Čáryfuk a začal draka odstřelovat hlínama. I přes naprosté překvapení a počáteční drtivé rány drak bojoval zuřivě. Těžce ranil trpaslíka, který jediný bojoval nablízko. Nakonec se však podařilo družině draka udolat.

Nyní se všichni vrhli k pokladu. Čáryfuk si vzal vejce a více už se příliš o hromadu zlata nezajímal. Zato elf s trpaslíkem si začali rvát do batohů největší cennosti (ovšem také kříž). Zde je nutné podotknout, že trpaslík vůbec nemyslel na prosby morijských satanistů ohledně zničení kříže a zůstal věrný pánu z Anůminas, který ho chtěl přinést. Také nějaké trofeje z draka vyřízli - několik zubů a šupin.

No trvalo jim mnoho dní, než odnosili alespoň zlatou část pokladu z doupěte draka (v severní části pohoří) do medvědího doupěte, kde měli tábor (a které bylo na jihu). Zde dlouho přemýšleli jak dopravit poklad do civilizace, až nakonec jim pomohla dosud nepříjemná zima a sníh. Postavili sáně a dotáhli vše až k prvním Arnorským vesnicím. Zde protože už začínalo jaro byla cesta dál sjízdná a tak koupili povoz a vše v bezpečí dopravili až do Anůminnas. Zde předali kříž osobně Andůtonovi a ten každému dal velkou odměnu podle svého přání. Ithiril si vybral Rohanského válečného koně - perlu stáje. Čáryfuk jen skromně nějakého poníka a Nemrun přijal odměnu ve zlatě (tedy spíše platině). Teď se všichni rozešli aby mohli postoupit a zařídit si své záležitosti. Ihned po té se opět měli sejít v Hůrce.

Všichni postoupili myslím o dvě úrovně na 11. Čáryfuk postoupil ve Fornostu a pak myslím na nějaký čas odjel do Mórie učit se kovářství, neboť mezi lidmi nebylo mnoho takových kteří by ho dále mohli vést - no bylo to tam dost drahý. Také si tou dobou z tuším vyrobil z magů získaných z dračího vejce svou pověstnou kuš, která pak byla dost dlouho postrach všech magických tvorů. Ithiril odjel do Roklinky a zde v rajském klidu dále postupoval ve studiu theologie. Zato Nemrun studoval svoji víru a stával se z něj sveřepý satanista. Ve svém bytě dokonce nechal tajně vybudovat malou satanskou kapli. S pomocí přátel satanistů ji tuším ochránil kouzly. Uvnitř jako svátosti měl uloženy dva satanské obrácené kříže - jeden z kláštera nad mrtvými močály a druhý z haradské svatyně. Vše navíc hlídali nemrtví, kteří ho jako majitele křížů poslouchali. Nějaký stín, pár kostlivců a tak. Samozřejmě, že nadále pravidelně navštěvoval temné satanské mše (hlavně nevynechal mši o sabatu) a tuším taky přivlek nějakou tu oběť jako díky satanovi za zabytí draka. Také se vydal do Minas Tirith a po okolí a podařilo se mu zakoupit varana - jednoho z málo asi tak 2-3 na celém západě. Dal ze něj celé jmění. Když s tím monstrem přistál v Hůrce způsobil šílený pozdvižení. Byla to velká událost, dokonce Čáryfuk pro něj pronajal louku a udělal tam přistávací dráhu (kde se každou noc rozsvěceli lampy).

podzim 212...

Sešli se tedy v Hůrce a hned na začátek to pěkně rozjeli. Pořádali pořádné hodokvasy u skákajícího poníka a vyprávěli místním o zabytí draka (podle svého). Ukazovali prostým vesničanům trofeje a v prostých očích stoupali do závratných výšek (ono stačil už trpaslíkův varan). Když je vyrušil rychlý posel z Annůminas, který jim přinesl kouzlem zašifrovaný dopis od Felixe, že se mají jako nejlepší dosažitelní služebníci pána okamžitě dostavit do Annůminas kvůli velice důležité záležitosti.

Sotva dojeli, Felix je bez rozpaků zavedl rovnou k pánovi a ten jim nařídil zajistit pohodlný, bezpečný a hlavně diskrétní doprovod jedné paní do Edorasu. Hlavně nesmí být za žádnou cenu být prozrazena její totožnost, nebo nedej bože, aby jí byl ohnut jediný vlas na hlavě. Družina se tedy ještě večer opět vydala na cestu. Přidal se k nim jejich starý přítel Gunter, který vedl pár mužů umějících dobře zacházet s mečem. Do kočáru nasedla krásná paní v závojích se služkou a vyjeli.

Je nutno upozornit, že Nemrun celou dobu letěl nad nimi na Varanovi - tedy kolem nich - vždy napřed a tak. Projeli bez problémů Fornostem a někde za ním si všimli že jsou neustále sledováni jakýmsi havranem (odhalila ho nová Čáryfukova kuš) , kterého Čáryfuk nemilosrdně sejmul. Ithiril jen sepnul ruce k nebesům a doufal že to nebyl Felixův havran.

Další noc se pokusil do stanu s paní dostat neviditelný zloděj. Ithirilovi se povedlo ho vyhnat.

Dojeli do Hůrky, kde nocovali u hobita, který na to dodnes vzpomíná. Jeli dál, projeli Tharbandem pak byli v divočině v noci postupně přepadáni 2-mi nezávislými skupinami.

Nejprve je přepadla skupina vedená černým rytířem. Byl tam jakýsi čaroděj a další. Podařilo se jim je zahnat na útěk a Nemrun dokonce pronásledoval raněného rytíře na varanovi. Měli ovšem ztráty.

Pak je přepadla skupina složená asi ze 4 zabijáků - šermířů, krola, pyrofora a docela šílenýho lupiče. Byla to hrozná bitva. Létali rachejtle - byl zabit elfův nový válečný kůň - jeho chlouba, varan byl vážně zraněn takže nemohl lítat. Nakonec ale byli válečníci poraženi, krol (který bojoval jako berserk) udolán a utéct se podařilo jen zřejmě velice zkušenému lupiči. Opět se to neobešlo beze ztrát mezi Annůminaskými šermíři.

Dál tedy pokračovala družina bez Nemruna, který odmítl opustit varana. Hned druhý den byli ale opět přepadeni. Po cestě se na ně řítil rytíř s dalšími jezdci. Čáryfuk vyvolal sylfu aby zvířila prach před nimi. Jezdci však prostě sylfu objeli. Jeden z nich - theurg vyvolává gnóma. Proti němu vyvolává svého Čáryfuk. Pak ještě vyvolal salamandra, když tu nepřátelský kouzelník vykouzlil ohnivou kouli a ta ho zasáhla. Explodovali ohnivé hlíny, které měl v kapse a div ho neroztrhali na kusy. Dál už nebyl ničeho schopen. Zatímco muži z Annůminas bojovali o život elf se schoval ve voze dal paní lektvar mlhoviny aby mohla uprchnout a mentálními útoky zabil čaroděje. Když pak byli Annůminaští přemoženi začal jezdcům unikat pomocí hyperprostoru - jednou se mu ale nepovedlo kouzlo a jedna rána rytíře ho poslala do říše spánku. Paní vypila lektvar a jako mlha se pokusila uniknout, ale zkušený theurg z družiny ji pronásledoval a prostě si počkal až pomine účinek. Pak ji sice velice zdvořile, ale rázně odvedli a neřídili ji jet s nimi. Také už jí definitivně zabavili závoj. Splnili jí však přání a nezabili členy jejího doprovodu.

Tak se tedy druhý den probrali Ithiril, Čáryfuk a z Annůminaských jen Gunter bez všech svých věcí uprostřed pustiny s těžkýma zraněními - nikdo nikde. Ihned po meditaci se však vydávají pěšky za únosci. Tak je potkává trpaslík letící na varanovi (který už se téměř zotavil) ze severu a sděluje jim, že potkal družinu vedoucí paní na sever. Letěl tam tedy a odstřeloval je za letu z těžké kuše dokud mu nedošli šipky - zabil tuším pár jezdců.

Nemrun rychle doletěl až do Tharbandu a najal tam co nejvíc pobudů. V noci pak přepadli tábor skupiny. Podařilo se zabít theurga a přestože Nemrunovi pobudové byli rozprášeni z druhé skupiny moc nezbylo.

Jednomu lupiči se podařilo s mnoha věcmi utéct (druhý den ho ovšem Nemrun dohonil na cestě). Hlavně však utekl černý rytíř a táhl sebou paní. Nemrun ho ovšem dohonil a v boji přemohl.

Tak pominulo nebezpečí. Dokonce si družina k mnohému přišla - jejich protivníci byli poměrně dobře vybavení. Koupili v Tharbandu nový kočár (starý shořel) a pokračovali bez větších problémů v cestě. Jen ve Vrchovině byli přepadeni vrchovci. Byla to celkem rychlá záležitost. Nemrun tam také projevil svou moc pocházející od satana - seslal únavu. Když to Ithiril viděl musel se modlit rychle k bohu za to rouhačství, které slyšel. Pronesl mnoho slov o víře k Nemrunovi ale nakonec ho nechal být - přece jenom to byl člen družiny.

Nakonec dorazili do Edorasu a neznámá paní zmizela v branách paláce. Za činy, které pro ni družina vykonala se jim však bohatě odvděčila. Ithiril požádal o koně podobného předchozímu a získal ho. Nemrun od paní získal prsten s příslibem, že jednou až bude potřebovat pomoc se na ni bude moci obrátit.