jaro 209...

Dobrodruzi se opět sjeli a vyprávěli o dobrodružstvích, které zažili. Ithiril přijel z krásné kvetoucí Roklinky a i Nemrun se na svém mezku přikodrcal z Mórie. Několik večerů pak trávili v hospodě ”U Skákavého poníka” a vyprávěli si mezi sebou a místními co zažili. Nejednu trofej tam ukázali jako důkaz svých činů. Není divu, že když tudy projížděl komorník hraběte Dunerga z Ringnenu, Mermel, hledající šikovné lidi, které by šlo najmout, šel najisto přímo k jejich stolu.

Hrabě hledá dědičný šperk, který byl ukraden jeho otci z hrobky když zemřel, takzvaný dračí přívěšek. Je ochoten zaplatit tomu, kdo ho přinese 50000zl (možná ještě něco, když přivedou zloděje). Jako zálohu jim dal 500 zl a přemluvil je, aby se pustili do práce. Družina se nějak tak dohodla, že se do toho dá, neboť peníze po ztroskotání jejich lodi by se jim hodili a hrabě byl mocný šlechtic, pán veliké země Lhůn a člen rady Arnoru složené z vysokých šlechticů.

Ráno však, ještě než vyjeli navštívil je jakýsi kupec. Swan se prý jmenoval a vyslechl jejich rozhovor včera. Věděl prý o tom kdo tento ”dračí přívěšek” nosí a nabídl seznámení s ním (prý je to mocný člověk) výměnou za ”malou” službičku. Stačí prý přinést ze skřetích sídlišť na severu v Šedých horách jeden ze svatých křížů uloupený kdysi z klášteru v Dolu. Dohodl se s nimi s tím, že jim při úspěchu když tak něco přidá a rozloučil se. Každého prvního v měsíci slíbil zajet ke Skákavému poníku pro kontakt.

Družina, která se chystala jet do Ringnenu hledat dračí přívěšek pochopila, že by tam moc nepochodila a rozhodla se akceptovat domluvu se Swanem. Ostatně všichni nenáviděli skřety.

Vypravili se tedy na východ. Prošli Roklinkou, sídly Meddědovců a došli až na sever od Temného hvozdu. Tam se vydali přímo do hor. Hledali skřetí sídla. Brzy však narazili na něco jiného - na šotouše. Takové mrňavé prevíty, co vám vyčarujou díru přímo před nosem, takže se do ní natáhnete jak širokej tak dlouhej (jako to provedli několikrát každýmu v družině), promění vám boty v ježky (jako to udělali trpaslíkovi), či slamák v kopřivy, nebo vás obarví celého na bílo jak křída, tak že to nejde smýt (jako elfa). Pak stojí stranou a chechtají se vám o sto šest. A když je chcete rázně vyplatit, tak prostě zmizí, nebo si s vámi hrají na dědečka hříbečka. Družina jen procházela přes hory, nakonec ji žerty šotoušů vytočili natolik, že Čáryfuk, nyní mocný theurg vyvolal salamandra, kouzelník ho zneviditelnil a na prvního šotouše, který jim něco provedl ho poslali - zbyl po něm jen popel. Dál šli bez smíchu, šli tichým mlčením. Jednou je přepadli 3 zlobři, salamandr se však osvědčil znovu. Zbylou práci zvládl Ithiril s Nemrunem. Tak bloudili horami dál a dál až došli na zvadlá vřesoviště. Tam také uviděli poprvé draka. Někdy sem zalétali ze severu a tak nad jejich hlavou přelétl jako hrozba bílý drak (zatímco se družina krčila v úkrytu).

Nakonec objevili vchod do skřetích štol a zahlédli skřety. V noci jich vycházelo mnoho ven. Brána byla hlídána. Usídlili se tedy asi 100m nad ní na svahu a Ithiril použil nevícititelnost a neviditelnost a šel na průzkum..

Procházel vnitřek první části podzemí - několik skřetích slují. Za hodinu se vrátil a zkusil to druhý den znovu. Nakonec našel chodbu několik mil dlouhou vedoucí do nitra hory. Přestože byl neviditelný nebylo jednoduché postupovat, protože skřeti, kteří tu procházeli do něho mohli vrazit, a navíc musel být potmě. Nakonec došel do jiné části komplexu a zkoumal ho. Nešťastnou náhodou byl ovšem odhalen hlídkou skřetů a ti ho nakonec polapili a zle pošramoceného odvedli před velkého skřeta. Ten ho v zášti chtěl rovnou zabít, nakonec ho však nechal zavřít do jedné díry sloužící jako vězení, aby ho mohli druhý den v klidu umučit. Neznal ovšem možnosti mágů. Sotva Ithiril mohl usnout a nameditovat, tak přestože na tom nebyl zrovna nejlépe pláchl pomocí kouzel pryč.

Někdy tou dobou se také družina vydala na lov. Už zde byli poměrně dlouho a došlo jim jídlo. Vydali se na jihozápad, až k lesní řece. Tam narazili na velkého medvěda, ale jen tak, tak se jim podařilo utéct. Nakonec ulovili něco jiného.

Nyní se rozhodli, že půjdou všichni, a to do míst, kde byl elf chycen a zavřen a kde pravděpodobně žil velký skřet. Také se rozhodli použít síly. Trpaslík si přebrousil sekyru a Čáryfuk vyvolal Undinu a Gnóma jako doprovod. Sotva vešli dovnitř nastal boj. Proti elemntálům ovšem skřeti neměli šanci, a po ”vyčistění” několika slují se dali na útěk. Družina tedy postupovala dlouhou chodbou, až dorazila k cenrální části podzemí. Tam na ně už čekali připravení skřeti. Sám velký skřet se svou gardou složenou z trolů, sarkonů a nejsilnějších goblinů. Družina zvyklá na rychlá vítězství se na ně vrhla. Nastala strašná řež Elementálové byli obklopeni nepřáteli a družina obklíčena. Jeden po druhém podléhali strašlivým zraněním udělovaným kyji sarkonů a trolů až nakonec všichni byli vyřazeni. Ale elementálové na příkaz Čáryfuka je chránili a bojovali dál. Skřeti bohužel neměli čím by jim ublížili, tak jim nezbylo než utéct či padnout. Po smrti velkého skřeta zvolili první.

Pro družinu bylo velké překvapení když se probrali uprostřed krve z náruče smrti a nad nimi stáli jen dva elementálové. Celkem rychle se však nějak dali do kupy a jelikož zde nebyl žádný organizovaný odpor vnikli do místnosti velkého skřeta a našli zde celkem chabě maskovaný úkryt. Zde bylo co hledali - Svatý kříž. Byl celý ze zlata a posázený safíry (jak se později dozvěděli byl zasvěcen Ulmovi). Mimo to zde bylo samozřejmě mnoho jiných věcí, kterými nepohrdli.

Dlouho nemeškali vevnitř, nalezli přímou cestu ven a zatímco gnóm nesl poklad vydali se zpět. Přejeli lesní řeku, uzemí Meddědovců, Mlžné hory i Roklinku a vrátili se do Hůrky.

5.červenec 209

Tam chtěli počkat na příští měsíc prvního, jak se dohodli se Swanem, ale když přišli do hospody zjistili, že kupec byl úkladně zavražděn. Ještě se doslechli něco o veřejném čtení poslední vůle, ale nevěnovali tomu pozornost. Večer ovšem se do pokoje kde bydlel Swan a který byl nyní uzavřen pokusil někdo vloupat. Náhodou zahlédli dva muže jak lezou oknem dovnitř. Podařilo se jim je zastřelit (mimochodem podle masek poznali že pocházejí z Černé masky, ale ještě to pro ně tolik neznamenalo), ale jaké bylo překvapení, že kromě peněz samozřejmě se pokusili ukrást i onu zapečetěnou závěť. Vrátili ji tedy zpět a druhý den přišli na veřejné přečtení závěti. Byla nějaká podivná - po pravdě řečeno dost nesmyslná, až to zaujalo jejich pozornost Nemrun ji pro jistotu, protože začal tušit že jde o něco důležitějšího, vzal z veřejného místa aby ji každý nemohl přečíst. Stejně byla ovšem už veřejně otevřena a přečtena. Docela dlouho dumali nad nesmyslným textem až po mnoha a mnoha hodinách elf objevil z ničeho nic šifru. Zpráva adresovaná jeho pánovi (kdopak ho asi zaměstnával) popisovala místo ukrytí nějakých věcí. Na to ovšem družina okamžitě reagovala a vydali se k poslednímu mostu na řece Mšenné a pak po pěšině proti proudu řeky k jakémusi stromu, kde mělo být vše zakopané. Cestou přespali v opevněném statku, kde pomohli bránit se proti vlkům (kteří byli poslední dobou všude). Nakonec došli až k místu kam chtěli a uviděli, že je někdo předběhl. Někdo kopal u stromu, kde měli být věci schovány. Zrovna přemýšleli, jestli se na ně mají vrhnout, když na ně ze tmy někdo zavolat že jsou obklíčeni. Přišel k nim jakýsi muž vyjednávat a představil se jako Gunter ve službách vévody z Anůmínas. Chvíli s nimi mluvil, a pak se jim svěřil, že je zde sám a že by potřeboval zlikvidovat ty chlapy co vyhrabali Swanovi věci, protože zpráva byla adresována vévodovi. Dohodli se a udělali přepad. Zmocnili se všeho a hlavně dopisu adresovaného vévodovi z Anůmínas. V něm byli popsány záměry Swana získat kříž, jak tam vyslal družinu a že družina chtěla vidět vévodův ”dračí” přívěšek. Slíbil jim to a snad neudělal chybu. Také zde byla pasáž popisující jeho infiltraci do černé masky (kde získal informace o kříži) a obavy že ho odhalili.

Utábořili se. V noci je však přepadla velká smečka vlků vedená vlkodlakem. Spojené válečné schopnosti Guntera a Nemruna, a hlavně Ithirilova kouzla útok odrazili. Nyní se vydali nazpátek s Gunterem do Anůmínas za vévodou. Gunter jim slíbil, že mu vše vylíčí, zařídí jim audienci a budou se moci dohodnout o svatém kříži a jejich odměně přímo s pánem. Mimochodem je nutné podotknout, že vévoda byl příbuzný krále a druhý nejmocnější muž v Arnoru.

Projeli tedy Hůrkou, Fornostem a dojeli až do krásného bílého města Anůmínas. Zde byli celkem brzo přijati vévodou. Ten jim poděkoval za nalezení kříže a nabídl jim, zda nechtějí vstoupit do jeho služeb. To se také později stalo. Nyní se družina zmínila o ”dračím” přívěšku. Řekli mu proč ho hledají a vůbec všechno co věděli. Vévoda jim ho skutečně ukázal. Byl to zvláštní šperk (a nabytý magií). Moc jim toho však neřekl. Jen to, že jich existuje víc podobných, jsou udělovány králem jako pocta (a nejsou dědičné) a že hrabě na něj nemá nárok a ať se o to nestarají. S tím je propustil.

srpen 209...

Družina se tedy rozhodla, že zajede za hrabětem do Ringnenu a vše mu vysvětlí. Než se dali na cestu ještě se vrátili do Fornostu a postoupili. Vyjeli tedy ke konci září. Opět minuli Anůmínas a přes hory vjeli do země Lhůn. Zamířili přímo k Ringnenu (hlavnímu městu hrabství). Město bylo veliké asi jako Anůminas, ale nesneslo srovnání. Proti bílému městu vévody a krásným chrámům perly severu byli špinavé ulice a podivní lidé ve velkém kontrastu. Dříve tomu prý bylo jinak, ale nyní, co vládne nový hrabě se lidé začínají bát neznámého nebezpečí. Potulují se tu nebezpečné stvůry, no hrůza. Lidé se stěhují na venkov, kde je větší klid. Nikdo se nesmí přiblížit k hradu. Staré služebnictvo bylo vyhozeno ze služby.

To ovšem družinu zaujalo a chtěli se k hradu v noci nepozorovaně podívat. Vydali se tam tajně, ale po lesíku před hradem je honili nějací muži a byli rádi když nakonec doběhli do města. Tam je začali hned hledat lidé hraběte, ale nepoznali je. Družina se tedy ubytovala ve městě a začala sbírat informace. Mluvila s knězem jednoho ze dvou zdejších chátrajících kostelíků, a tomu se toho moc nelíbilo. Mluvila i s bývalým služebníkem starého hraběte a ten jim také mnoho řekl. Dal jim i jednoduchý plánek hradu, dokonce s tajnými chodbami.

Nyní se vypravili na hrad oficiálně. Hraběcí komorník Mermel je poznal a nechal je pěkně dlouho čekat v salónu (až do večera). Pak mohla začít audience u hraběte. Hrabě Dunerg vešel s úderem hodin. Chvíli spolu myslím mluvili, pak ale myslím nějaký Čáryfukův magický předmět odhalil, že je to nemrtvý. Nastala bitka. Z hraběte se vyklubal strašlivý upír a jen po vynikající spolupráci celé družiny se ho podařilo zlikvidovat. Trpaslíkovi upil 4 úrovně, ale vrátili se mu, když ho poslední ranou kouzelné Belegostské sekyry sejmul. Ithiril přišel o dvě úrovně - to bylo horší. Podařilo se jim tedy kombinací boje a kouzel zlikvidovat hraběte a několik stráží, vbíhali sem však další a další (a nebyly to tak normální stráže - spíš zabijáci), tak aniž měli čas dělat dál něco jiného, dali se na ústup. Proběhli myslím jakousi tajnou chodbou a skryli se v zahradě, kde si pěknej čas lízali rány. Potom se začali opatrně (protože pořád byl všude rozruch) rozhlížet kolem po hradě. Navštívili bývalý, nyní znesvěcený hradní kostelík a nakonec skončili na hradním hřbitůvku. Tam odkryli jeden hrob, jaká však byla hrůza, když se sesypal písek a oni pod hrobem objevili tajnou chodbu. Zneviditelnili se a sestoupili do ponurého podhřbitovního podzemí. Byly zde vchody do několika hrobů (a samozřejmě ne prázdných) - no úplný horor. Na dosah ruky se vedle nich potmě procházeli zombie a kostlivci fuj. Nakonec zpanikařili, už se to nedalo vydržet, a utekli ven. Pak se znovu probíjeli už standardní metodou, až došli k tajným chodbám hradu (ale jiným než prošli). Proběhl zde těžký boj s mumií a nakonec se dostali až k ukryté a zabezpečené rakvi (to už byl den). V ní spal jako by se nechumelilo upír, kterého před tím zabyli. Nyní však měli sebou osikové kůly. Probili mu srdce a byl pokoj. Pak prohledávali dál tajné chodby a místnosti hradu až objevili dlouhou chodbu (několik mil) vedoucí na sever do divočiny. Tam bylo doupě nějakých vyvrhelů a chovali tam vlky. Začali je pronásledovat zpět, ale družina vyhodila do vzduchu výdřevu a utekla. Co nejrychleji zmizela z hradu a vydala se do Anůmínas. Vévoda okamžitě s největší pozorností vyslechl celou jejich zprávu o upírovi a jeho bandě. Nakonec tam vyslal vojáky a jménem krále zabral hrad i zemi pod královskou správu. Vojáci vedení Gunterem zlikvidovali celkem rychle celou bandu a zavedli pořádek. Pak převzal správu území do svých rukou správce Arnoru Helkar.