1.březen 207

Družina se schází časně z jara a vydává se pátrat po mapě Belegostu. Hledá v vrchách u Větrova a nakonec nalezne starou zříceninu odpovídající popisu. Den ji prohledávají a nakonec naleznou vstup do sklepení, které někam vede. Je hlídán dvěmi kostlivci vysokých postav v lehkém brnění. Ratmir s Nemrunem ale odvedou dobrou práci. Chtějí dál, vyplaší tam ale velké hejno krys a nakonec jsou rádi když utečou. V Cidovi se začnou objevovat nečekané sklony a rozhodne si nějakou chytit a vycvičit. Povede se mu to, ale kryse mu uteče. Teď už začíná riskovat životy ostatních kvůli krysám. Nepohodne se s ostatními a odejde pryč, ať si hledají dál sami.

Bez něj jde práce hned lépe od ruky a podaří se krysy zahnat na útěk ohněm. Družina pokračuje dál a Ratmir porazí v souboji ducha. Nakonec v poslední místnosti naleznou mluvící kamennou sochu. Ta jim řekne že ví o plánku, ale dá jim ho jen když budou přísahat při Ilůvatarovi, že do Belegostu půjdou, naleznou tam jakéhosi mága a vyslechnou jeho 3 přání. Čáryfuk neuváženě přísahá a Ratmir se s klením přidává, nakonec přísahá i Nemrun s Ithirilem. Nato se jim socha vysměje, že budou navěky prokleti a vrhne se na ně. Společně ji porazí, přestože je láva šeredně popálí. Pak prohledávají podzemí a naleznou tajnou chodbu do místnosti s moudrou sovou a odsud tajný východ ven. Sova jim slíbí mapu za větší množství krys. Družina tedy uloví zbývající krysy v podzemí a kupodivu skutečně dostanou mapu. U východu se před Ratmirem objeví zmar. Zjevení jako on sám, posel osudu. Nikdo jiný s ním nemůže bojovat, ale Ratmir přijme výzvu osudu a zmara porazí.

Nyní všichni zatíženi přísahou se vracejí zpět. Rozhodnou se co nejrychleji vyrazit do Belegostu, ale před tím se staví ve Fornostu u učitelů a Ithiril, Čáryfuk postoupí na 4. a Ratmir na 3. úroveň.

29.červenec 207

Družina se vypravuje z Fornostu do Belegostu. Přejedou Anůminas a Lhůn a po nedlouhém hledání naleznou jeden ze starých vchodů do Belegostu, přesně kde měl být. Procházejí chodbami o délce až 10-tky mil, krásnými, ikdyž zpustošenými sály, myslím nějaká epizodka s netopýry, pobijí několik goblinů. Pak narazí na permoníky a za drobnou úplatu se dozví o mágovi Ingmarovi a o tajné cestě z pokoje pána Belegostu. Také jakýsi náznak že poklad leží za velikým bludištěm vybudovaným trpaslíky. Nejdříve tedy naleznou pokoj pána Belegostu a až po delší době tajnou chodbu. Putují nějaký čas složitým systémem tajných chodeb a Nemrunovi se podaří nalézt menší poklad se zlatem ,tajemným flakónkem a kouzelnou sekyrou s jakýmisi runami. Vymění ji za svou. Také se zde nemoudře rozdělí na dvojice a chvíli jim trvá než se opět sejdou. Nakonec Čáryfuk objeví v systému tajných chodeb jezero poblíž údajného sídla mága. Přelevitují ho a dostanou se k chodbám hlídanými mágovými nemrtvími. S největšími potížemi porazí mumii a dostanou se až do mágovi komnaty. Konečně se jim podařilo splnit část přísahy. Mág nejdříve nechtěl věřit vlastním očím a uším, když přišli a on je chtěl na místě zabít a oni ho žádali o 3 přání. Aby se ujistil přečet si myšlenky a pak se musel ďábelsky zasmát a řekl jim, že jim bude přání říkat postupně - to zase vytočilo družinu, no co dělat. No mág si nevěděl co vymyslet, tak jim rovnou řekl, ať mu přinesou trpasličí žezlo. Inu družina šla. Tentokrát s průvodním listem prošli gobliny a nalezli labyrint vedoucí k pokladu. Dlouho se snažili držet směr, ale trpasličí labyrint, jejich vrcholná práce byl nad jejich síly. Nakonec ani Ithirilova mapa už nebyla na nic. Tak chvíli bloudili až narazili na kamenného trpaslíka. Chvíli se s ním dohadovali, řekl jim, že je válečník, který se vydal hledat žezlo, ale na cestě ho chytil temný mág, zaklel ho v kámen a přivázal jej ke své poslušnosti. Když však jednou trpaslík nedostal žádný příkaz, utekl a skrýval se v labyrintech tak dlouho až je dokonale poznal. Družina mu slíbila pomoc, tím, že jen co bude moci, zneškodní mága. Trpaslík je na oplátku zavedl do síní s poklady. Obrovské sály s nepředstavitelným jměním. Nesměli však podle úmluvy nic vzít. Jen žezlo pro mága, které pak stejně chtěli získat zpět.

Mág opět nevěřil svým očím, když je uviděl se žezlem. Aby se uklidnil rozkázal jednomu z nich, aby se utkal na pěsti s jeho osobním strážcem - trolem. Přihlásil se Ratmir a obrovský barbar proti trolovi stejně vypadal jak trpaslík. Teď zasáhl Čáryfuk, když to viděl nabídl stranou oboum dva stejné flakónky - v jednom obří síla, v druhém Melenovka. Zápas začal pro Ratmira (i když posíleného lektvarem) dost tragicky. Trol do něj bušil jak do malýho haranta. Nakonec však začal působit jed - to ho oslabilo natolik, že ho Ratmir porazil. Mezitím už mág četl Ithirilovi myšlenky a dozvěděl se o úmluvě s kamenným trpaslíkem. Když navíc Ratmir vyhrál rozčílil se natolik, že rychle vymyslel kruté třetí přání. Prohlásil, že mu kdysi utekla kamenná socha trpaslíka, ať mu ji přivedou. V tu ránu družina zaútočila. Zatímco Nemrun s Čáryfukem se vrhli na ghůly, kteří stáli kolem, Sigurd (Ratmirův pes) vystartoval na elfocvaka, který ohrožoval Ithirila. Ratmir sám se vrhl na mága a mág mezitím mentálně zaútočil na Ithirila a ukázal mu zač je toho loket. Ratmir dostal pěknou šlehu od mentálního pole když ho seknul, přesto zaútočil podruhé a zabil ho. Sám to ale také schytal pěkně. Elfocvak mezitím rozmáčkl psa, jenže teď už se na něj snesla nová trpaslíkova sekyra ....

Ithiril ještě prohledal mágovi komnaty a našel zajímavá kouzla a vydali se zpět. Sebou vzali kamenného trpaslíka a společně došli až do Mórie. Tam byli přijati samotným Durinem a ten každému vyplatil jako odměnu 1 mithril (10000zl). Další cesty se rozdělili. Nemrun zůstal až do dalšího roku v Mórii, Ithiril a Čáryfukem odjeli do Fornostu a Ratmir odešel do Gondoru a na 7 let se přihlásil do armády. Dělal tam desátníka Ithilienského sboru, a nakonec se stal i setníkem. Za tu dobu co tam byl postoupil na 5,6, a pak 7 úroveň. Vraťme se však k ostatním Čáryfuk s Ithirilem postoupili na 5 a Nemrun postupoval 2x takže se taky dostal na 5.

podzim 207...

Sotva se Ithiril s Čáryfukem vrátili do Fornostu doslechl se o nich jakýsi kapitán Vendil. Obchodník z Lond Dearu. Měl v Lond Dearu nedostavěnou loď (poměrně velký trojstěžník) a sháněl v hlavním městě Arnoru investory. Když ho ovšem solidní obchodníci vyhodili začal se ohlížet po dobrodruzích. A doslechl se o naší družině - prý dostala odměnu od krále trpaslíků. Dalo mu to chvíli práce, ale nakonec dohodl podílnictví s Ithirilem, Čáryfukem i Nemrunem. Každý vložil po 7 tisících do lodě a za to dostali rovný podíl ceny lodě (asi 10000). Navíc se jim zaručil svým domem v Lond Dearu. Také mohli vést svůj vlastní náklad a přidat se k výpravě. Upravili si na lodi velké kajuty (Čáryfuk dokonce celou alchymistickou laboratoř). Přidali jako výstroj nějakou balistu a na příď pozlacenou mořskou panu - prosbu k paní Únien. Loď pojmenovali Mistral. Celé jaro žili v Lond Dearu starali se o loď a sehnali si taky nějakej ten náklad a někdy v srpnu 208 konečně vypluli. Pluli společně s druhou kapitánovou lodí malým dvojstěžníkem (kterou řídil jeho syn), ovšem nebezpečná bouře je přepadla u výběžku Andrast známým svými skalisky a podmořskými útesy. Nechali se tedy raději zahnat daleko na jih a na západ stočit až po bouři. Druhou loď ztratili z dohledu a doufali že se nepotopila. Pokračovali v kurzu na západ a trochu na sever, aby se přiblížili Pelargilu. Bouře je ovšem zanesla víc na jih, než se domnívali. Později zjistili, že se ocitli někde na úrovni mezi Celi-en-iou a Umbarem. Jen co se přiblížili trochu k pevnině spatřili je lodě umbarských pirátů. Velká pobřežní galeasa doprovázená brigatinou. V slabém větru je rychle dohnali a nařídili jim zastavit. Co dělat. Během celé honičky alespoň Čáryfuk urychleně vyrobil množství ohnivých hlín. Na jejich loď se nalodilo asi sto ”vojáků” (na mistralu bylo asi 90 námořníků) vzali do zajetí jednoho z nich (nabídl se Ithiril) a přikázali jim následovat je až do přístavu kde budou předvedeni k Velkému korzárovi a bude ”vyřešena” jejich situace. Ithiril si tedy vzal věci a odeplul jako host na Galeasu. (tam se s ním nepárali, rovnou ho praštili do hlavy, zabavili všechno a šoupli ho do vězení. Když se probral teleportoval se zpátky vzal si věci a v kapitánské kajutě se mu dvakrát nepovedli vykouzlit blesky na kapitána (myslím že ho lehce zasáh z hůlky) . Zneviditelnil se a utekl. Pak dole v podpalubí shromáždil soudky s olejem na záď, dal tam ohnivé hlíny a jednou to odpálil. V zádi vznikla díra a začalo tam hořet. Teleportoval se pryč a zkusil na palubě vzbudit paniku mezi veslaři. Dost jich osvobodil, ale přiběhli tam vojáci a krvavě potlačili vzpouru. Teleportoval se zpět na jejich loď. Zatím co se nahoře bojovalo dole se dost rychle rozšířili plameny a loď nabírala stále víc vody. Na Mistralu zatím probíhali mohutné přípravy. Čáryfuk s ostatníma se chovali k pirátům velice vlídně a ”naivně”. Sami jim vynesli nahoru víno (Čáryfuk nějaké otrávil). Ve chvíli, kdy zazněl výbuch na galease začal boj. Nemrun s kapitánem a nejsilnějšími námořníky smetli ožraly ze zadního kastelu a svolali sem ostatní. Na palubu se vyřítili umbarští Boj byl tvrdý. Navíc se jen co byla zvládnuta vzpoura začala otáčet galeasa a přestože hořela vyslala 2 čluny plné vojáků na Mistral napřed. Také brigatina se začala točit, ale proti větru musela udělat veliký oblouk, a tak zatím nebyla nebezpečná. Zatímco vepředu Nemrun způsoboval zkázu a vedle něj statečně bojoval kapitán Vendil s Arnorskými námořníky Čáryfuk si vzal na povel palbu a ze zadních balist a palingtonu pálili zápalné šípy a ohnivé hlíny. Galeasa zpomalovala až zastavila. Už měli jen pár otroků k veslům a do lodi teklo vším možným. Bylo jasné že se potopí. Jedním zásahem ohnivou hlínou také zlikvidovali arnorští jeden z vyslaných člunů.

Na palubě pokračoval krvavý boj obránci byli rozděleni na dva ostrůvky. V jednom z nich Nemrun a v jiném Vendil. Slabší skupina však byla pobita včetně kapitána. Nakonec díky Nemrunově válečnickému umění a statečnosti námořníků (nyní se přidal i Čáryfuk se svou kuší) umbarské porazili a zbylé nahnali do moře. Zatím připlul druhý člun. Přirazili, než však stačili vylézt na palubu už tam byl Nemrun s námořníky. Čáryfuk tam hodil ohnivou hlínu a zbytek zlikvidovali ručně.

Zatímco skončil krvavý boj, chystal se další. Nyní se na ně přímo řítila brigatina, nesoucí pomstu. Seřadili všechny živé připravili se ke zteči. Proti asi 40 zbylým námořníkům se vrhlo asi 90 pirátů. Boj byl opět zoufalý. Teprve, když Nemrun obrátil na útěk celé jedno křídlo podařilo se jim zvítězit. Nyní pronásledovali piráty na jejich loď a pobili je (umbarští se nevzdávají, vědí že je čeká smrt na ráhně).

Bylo to ovšem smutné vítězství. Zbylo je 25 námořníků, dalších 10 bylo těžce raněných. Zbylí byli mrtvi. Navíc nebyl kdo by se vyznal v řízení lodi a Nemrunův úmysl obsadit brigatinu a pak ji (za slušné peníze prodat) nebyl realizovatelný. Bylo málo námořníků i na řízení tak velké lodi jako Mistral. Přes rady elfa dal trpaslík zapřáhnout brigatinu za Mistral.

Zatím Čáryfuk nenápadně z trpaslíkových věcí vytáhl lahvičku z Belegostu. Z pokusů, které dělal s jejím obsahem vyplynulo, že se jedná o neobyčejně silný životabudič, možná jdoucí až za hranici smrti. Nalil jej do úst mrtvému kapitánovi a naplnil jej vodou aby si trpaslík ničeho nevšiml. Stal se zázrak. Kapitán začal pomalu dýchat. Byl na tom špatně, ale žil. Do večera přišel k vědomí, a pak se pomalu zotavoval. Za svou záchranu věnoval trpaslíkovi, kterému patřil flakón a který se o všem dozvěděl svůj kouzelný akvamarínový talisman pomáhající na mořích.

Snažili se zamířit nyní s lodí na sever, teprve však, když kapitán se mohl uchopit řízení lodi, začala mít jejich plavba smysl. Namířil na západoseverozápad, aby se vyhnuli dalším přepadům a zdálo se, že se dostanou do Gondoru, když začal proti nim foukat vítr, který sílil, až nakonec přerostl v strašlivou bouři . Ihned přesekli tažné lano brigatiny. Loď, nyní málo ovladatelná byla hnána s větrem na jih a trochu na východ. Kapitán se snažil alespoň držet se přímo na jih, nebýt jeho, byla by se loď už dávno roztříštila o pobřeží. Pluli na jih šílenou rychlostí a z bouře se stal uragán. Opravdu šílenou rychlostí hnal vítr loď jak třísku do neznáma. Mistral byla velká a dobrá loď, měla skvělého kapitána, avšak už byla trochu poškozená a bylo zde k dispozici málo námořníků. Po asi 5 dnech museli boj vzdát. Loď už nabírala tolik vody, že bylo jasné, že půjde ke dnu. Alespoň vítr se začal trochu tišit a když spustili člun se štěstím přečkali slábnoucí vlnobití. Zachránilo se 20 námořníků s kapitánem, družina jenom s osobními věcmi a také lodní pokladna (posílená kořistí z brigatiny). Ráno se moře uklidnilo, snad díky modlitbám k Únien. Široko daleko bylo moře, ale bystré elfovo oko zahlédlo v dálce na jihu kus země. Veslovali na střídačku tím směrem a po dvou nehezkých dnech strávených na plném člunu, kolem něhož kroužili žraloci dopluli až k ostrovu. Blahoslavili tuto zem, co ovšem dál. Odpočinuli si a pak se družina s několika námořníky vydala na průzkum. Ostrov byl veliký asi tak 15 km nadél, porostlí hustou tropickou vegetací s vysokou horou uprostřed. Šli tedy tam proti proudu potoka. Džungle žila nebezpečným životem. Jednou se jim postavila do cesty kobra (kterou přepůlila trpaslíkova sekyra) a dokonce si na ně troufnul tygr (kouzlo zmiz to ovšem vyřešilo). Stoupali na horu a narazili na vyšlapanou pěšinu, šli opatrně po ní, neboť v ní byly obrovské šlápoty, až došli před jeskyni. Nakoukli dovnitř a překvapil je obr lidožrout. Strašlivé 4 metry vysoké monstrum. Hrozně zařval a vrhl se na ně (ani se nezdržoval zvedat kyj - to je zachránilo). Obr dvěma máchnutími zabil dva námořníky, ale Nemrun se mu postavil - malý trpalslík proti strašlivému obru. Boj však nebyl tak jednoznačný. Ithiril použil kouzla a blesky zasršeli ovzduším. Čáryfuk rychle vystřelil z kuše. Hlavní zásluhu na zabití obra však nesl Nemrun. I když sám přišel k těžkému zranění zvítězil. Prohlídli obrovu sluji a našli tam pár pozůstatků lidí (i několik drobností po kterých hrábnul Nemrun) a vydali se na horu. Odsud byl velký rozhled. Daleko na jihozápadě zahlédli dalších několik ostrovů (mnohem větších než byl tento). Vrátili se zpět ke kapitánovi, který zatím s ostatními shromáždil nějaké jídlo a pití a vypluli k největšímu a nejbližšímu ostrovu, který viděli. Veslovali dva dny, než ho dosáhli a přistáli na pláži. Ostrov byl podlouhlý přes 30 km dlouhý s horským řetězcem uprostřed. Přistáli na severní straně u ústí potoka. Družina se opět vydala na průzkum a procházeli divokou džunglí plnou hadů. Na jednom místě se na ně vrhlo několik černých bíle pomalovaných divochů s kůstkami v nosech. Měli oštěpy a foukačky, kterými flusali jedovaté šipky. Družina si však s nimi poradila, zvlášť když jim přišla pomoc. Přiběhl takový úplný divoch celý chlupatý, ani mluvit moc neuměl (ale celkem dobře se oháněl s klackem), zato však dokázal seslat na kanibaly hraničářský úder a kouzlem vyléčit zranění družiny. Jmenoval se Bruno a říkal že kanibalové loví jeho lidi. Pozval je do svého sídla - hnízda na stromech s dalšími asi 15 pořízky jako on sám. Bronové je dobře pohostili a družina slíbila bronům pomoct v útoku na kanibaly. Druhý den překročili hory a přiblížili se k osadě kanibalů ležící na jižní pláži. Uvnitř mohlo být okolo stovky lidí. Na ně chtěli zaútočit družina asi 15 bronů a 20 námořníků. Brono navrhl počkat na ráno, pak seslal tmu v okolním hvozdě, ostatní zapálili chatrče a vyřítili se z hvozdu jako postrach. Kanibalové se shromáždili kolem svého náčelníka a šamana, ale šamana zhypnotizoval Ithiril a náčelníka zabil Nemrun, který se k němu probil. Pak už to nepřipomínalo boj proti přesile, ale masakr. Nahnali je do vody, jen některým se podařilo nasednout na čluny ale námořníci je pronásledovali a dostihli. Zabili tam všichni na 90 kanibalů. Pak ještě přepadli a vyčistili malou osadu o kus dál. Tak se ostrov zbavil kanibalů.

Bruno po bitvě říkal o ostatních ostrovech a ukázal jim i ostrov hněvu, který mohli vidět i z této jižní pláže. Byla to kouřící sopka obklopená atoly. Vyprávěl, že je zlá a že se někdy třese v hněvu. Je tam prý ústí jeskyně ke které kanibalové někdy jezdili skládat oběti. To ovšem Čáryfuka a Ithirila zaujalo natolik, že se tam družina vypravila - stejně co dělat.

Přijeli tam a nalezli velkou jeskyni. Tam na ně počkal kapitán, zatímco dovnitř šla jen družina. Šli kus do nitra hory a nalezli jen pár kostí, když jim cestu zastoupil ošklivý tvor vrhající bílé blesky Ogloj-chorochoj. Zabili ho. Pak nakoukli do jedné chodby a překvapil je třímetrový odporný červ, který málem přilepil svým slizem Čáryfuka. Nakonec si vybrali jednu cestu a došli do sálu s hustým sloupovím. Byli zde chaoticky rozestavěné sochy (už na cestě sem jich pár viděli). Byli dokonale věrné a zpodobňovali vesměs divochy, ale také různé jiné lidi. Jako by zkameněli-bylo nutno podotknout. Družina postupovala velice opatrně sálem. Rozdělila se a skrývala se za sloupy. Nedívali se dopředu. Náhle elfa zasáhl šíp. Vykřikl, vzhlédl a hrůzou zkameněl. Čáryfuk rychle vypil lektvar mlhoviny (nebo se potřel eterickým olejem?) a vstoupil do sloupu. Nemrun se postavil bokem, odkud přiletěl šíp. Díval se jen do své sekyry - jako vždy se krásně leskla. Ucítil, jak se něco blíží. Uslyšel harašení zblízka a pak ji uviděl v obrazu sekyry - Medůsa. Sekl a nedbje ničeho poslepu sekl znovu a znovu. Zabil ji. Ithiril ovšem byl zkamenělý. V místnosti o kus dál našli pak starou theuržskou laboratoř, kde se vyřádil Čáryfuk. Sochu Itirila vynesli ven a když jim Brono řekl, že zná kouzlo, které opět dokáže odkamenět, ovšem není tak mocný, aby jej vyvolal, začal Čáryfuk doufat.