První dobrodružství elfa Gema

Nejprve dovol, můj milý čtenáři, několik historických dat země Tárie (země draků, jak se jí kdysi říkalo)

Jsem elf , kterého přátelé v obečtině titulují Gemi. Je to jednodušší, než vyslovovat moje jméno v elfském jazyce. Tak jako můj děd jsem se chtěl stát hraničářem. Dědovi se říkalo Chodec,ale než dosáhnu jeho kvalit, uplyne mnoho vody...

Jsem na elfa velmi vysoký, ale kupodivu velmi lehký, což se projevilo na některých mých vlastnostech. Obratnější kamarádi mě v soubojích vždy dokázali poslat na zem, ale vynahradil jsem si to trénováním mysli.

Roku 600 jsem se již ve 14 letech vydal na cesty, jen ve svých šatech, jak tomu chtěl osud. Jako památku na domov mám prsten od maminky. Došel jsem do vesnice ležící údajně 30 mil od města Drogar. Zde jsem potkal své nové přátele: elfa hraničáře, kudůka alchymistu, a zahaleného čaroděje... U místních obchodníků jsme si pořídili základní vybavení. Mých 14 zlatých se velmi rychle rozplynulo. Elf tam ani nenakupoval, půjčil si můj luk a šel lovit nějaké kožešinové zviřátko, aby si nechal udělat kožené brnění... Docela nešťastni (ani mí přátelé na tom nebyli lépe) jsme šli vesnicí, když se okolo nás prořítil jezdec, hodil nám váček s penězi a dopisem a ujel. Na každého z nás vyšlo 25 zlatých. Hned se dalo něco dokoupit :)

V dopise stálo: Pokud si chcete vydělat více, přijeďte den po úplňku do Lavanlaru do Argentova paláce

Cestou se nic nestalo, v Lavanlaru v místní hospodě nás vyhledal hobit a představil se jako "spojka", odvedl nás do paláce. Zavázali nám oči a prováděli podzemím a zavedli nás do místnosti s občersvením, bylo zde horko ... Přátelé mi vstrčili číži s vínem do ruky prý na přátelství. Poté jsme obdrželi náš první úkol: Zajeďte do Tvrze ve Vraních horách, jsou tam zvláštní obyvatelé, chci vědět co se tam děje, prozkumejte to a přineste cennosti

Poté nás opět povodili a tentokrát i povozili. Dostali jsme koníky a tehdy jsme se dozvěděli že jsme vypili jed. Dobrá pojistka,aby se družinka vrátila zpět, že. Dostali jsme i zásobu protijedu na několik dní. Elf , který pil z vlastních zásob se nám smál, ale jen do té doby, než si na ruce našel škrábanec...

Jeli jsme.. Po třech dnech nás všechny začalo bolet břicho. Protijed účinkoval dokonale. Elf chtěl být chytrý a tvrdil, že naopak tohle je jed a nevzal si ho. Jeho bolesti se po dvou dnech zhoršily a tak si i on vypil protijed.

Těsně před cílem cesty jsme viděli něco neobvyklého. Z lesa vyběhl vlk a začal se k nám lísat jako domácí pes. V tom z lesa vyběhla srna a vlk se staženým ohonem odběhl pryč. Srna ho pronásledovala ...

Dojeli jsme k tvrzi. Okolní pole obdělávali skřeti, v tvrzi jsme nalezli jejich skřetího pána, který nás přivítal a posléze nechal ubytovat dole ve vesnici. Všichni byli takoví jako přiopilí. Kudůk si požádal o kravské mléko dostal jej a chtěl se vmlžit (tak tomu říkal) do hradu a prozkoumat podzemí. Nebylo to třeba, protože hradní pán nás pozval na nedělní bohoslužbu. Na požádání nás provedl hradem. Našli jsme pár věcí, mě zůstala zlatá spona se zeleným smaragdovým hádkem. Všechno šlo moc hladce, až jsem se já začal domnívat že jsou všichni kýmsi ovládáni.

Byli jsme odvedeni do podzemní svatyně se sochou elfské dívky, kde se všichni modlili. Po drobné příhodě s kudůkem na konci modliteb, který se chtěl podívat za svatyni, jsme tam byli odvedeni na naší žádost. Nejzajímavější byla alchymistická laboratoř s magicky uzavřeným průchodem dál. Zde ležel mrtvý člověk, který měl u sebe dopis a náhrdelník s rubínovým kamenem. Kdo měl u sebe tento náhrdelník, mohl projít dál. Když jej pak dával dalšímu zůstala mu ruka viset v tomto magickém uzávěru. Prošel další, osvobodil toho předchozího a předal kámen dalšímu. Kudůk se nechtěl nechat ani na chvilku uvěznit a tak mi ten náhrdelník hodil. Pochopitelně jsem ho nechytil a kámen z náhrdelníku vypadl !!! Naštěstí jsem ten náhrdelník dokázal složit, kámen v něm sice příliš nedržel, ale prošel jsem dovnitř i já. Uvnitř byla soška velmi podobná té velké soše ve svatyni. Neměla ale drahý kámen na hlavě. Použili jsme ten z náhrdelníku. Příliš si toho z následujícího hovoru nepamatuji, ale byla to zakletá dívka, které mohl pomoci pouze mudrc YAHOKA. A tak jsme "obdrželi" pomocný úkol ...

[zpět na příběhy ...]