Družinka se plaví na obchodní lodi podél pobřeží na jih. Při plavbě ji stihne bouře, která částečně poškodí loď. Kapitán lodi se po poradě nad mapou rozhodně, že přistane v nejbližším přístavu TOREVIJA. Původně neměl v plánu kotvit v tomto přístavu, ale potřebuje opravit loď, protože další možná bouře by ji určitě potopila.

      Ti kdož se pohybují na palubě mohou vidět, jak do moře přitéká nějaká říčka a po pár hodinách, dorazí loď do přístavu. Kapitán lodi neví, jak bude oprava dlouho trvat snad týden snad měsíc. Zatím nenašel nikoho, kdo by ji mohl spolehlivě opravit a tuhle dobu mu sdělit.
      Když družinka vystupuje z lodi společně s vzkládaným kupeckým zbožím, tak si povšimne, jak vše co se vykládá, či nakládá zapisuje trpaslík brkem do nějakého pergamenu. Podle šatů jej tipujete, že v přístavu zastává význačné místo. Trpaslík, je ozbrojen pouze svým brkem. Za ním zvědavě obhlíží náklad kroll očumuje, ale na nic nesahá. Kroll je oděný v kroužkovce, u pasu má široký meč.
      Dění v přístavu, sleduje z balkónu největšího přístavního domu hobit. Když spatří vystupující družinku, zmizí v domě a pak jej vidíte jak chvatně vyšel z domu a jde k vám. Podle jeho ošacení a šerpy přes rameno jej tipujete na správce přístavu...

     Po vstupu do hospody usadí hosty ke stolu, zavolá do kuchyně, odkud vyběhne zrzavý mladý hobit jménem Pablíto, které zaregistruje objednávky všech nových hostů. Darílio mezi tím odvede vyčerpaného Nimma s jeho doprovodem do pokoje, který je v horním patře hospůdky, kde si asi Nimm odpočine. Pak sejde dolů ke svým hostům, kteří si již pochutnávají na tom co si objednali.

      Darílio chvíli sleduje své hosty Jsem rád, že vám chutná. Prosím přidejte si podle libosti. Své strávníky si zkoumavě prohlíží Víte potřebuji pomoct, proto jsem vát také pozval sem, nerad bych vyprávěl na ulici. Mám syna EMÍLIA, který se před pár dny vypravil s povozem a několika přáteli za obchodem do provincie MARCÍA. Bohužel se ale nevrátil a vypadá to tak, že se jen tak nevrátí. Darílio se rozhlédne po lokále, kde zatím ještě nikdo není protože ti co obědvali už jsou dávno naobědvaní a na večerní občerstvení je ještě příliš brzo. Byl totiž cestou zpět přepaden. Jediný kdo to přežil je Pablíto a snad i Emílio. Pablíto se včera nad ránem vrátil ve značně zuboženém stavu, ale dnes je už dobrej. Pak se Darílio otočí směrem k obsluhujícímu Pablítovi. Řekni tady společnosti co se stalo.

      Pablíto se letmo rozhlédne a začne vyprávět. No jeli jsme s Emíliem a Kruellem do města, tedy do Marcíi, tak jako vždycky. Tam jsme byli pár dní, prodali jsme co jsme přivezli a tak. Když jsme jeli za pár dní cestou zpátky, tak jsme potkali na cestě nějakého mnicha Boriu. Šel sem do Toreviji a tak jsme ho vzali na povoz. Aby nám cesta lépe uběhla tak jsme si zpívali různé žalmy. Když jsme přijeli do průsmyku Grilemona pod hrade Orihuela, tak nás přepadla nějaká banda. V tom šeru vypadali jako skřeti, všiml jsem si toho že měli dlouhé ruce a že jejich zuby hrozně trčely z huby. Několik jich zkočilo na povoz. Já jsem dostal něčím do hlavy. Pak si pamatuji jen to, že jsem se probral na okraji cesty. Kousek ode mně ležel mrtvý Kruell a na druhé straně Boria. Viděl jsem jak odjíždí náš povoz pryč směrem sem do Toreviji a v něm hrozně křičel Emílio a pak náhle utichl. Jak jsem mohl tak jsem sledoval ten náš vůz. Jel až k hostinci U Supa. Tam z něho vyskočilo pár těch banditů a povoz jel dál do Elchského lesíka. Dál jsem za ním nešel, protože jsem slyšel vytí vlků, kteří by mě určitě roztrhali. Pak jsem se přes noc trmácel až tady za pánem Daríliem. Nechtěl jsem jít po cestě a tak jsem se prodíral podél cesty křoviskami, co jsou tady všude okolo. Nad ránem když už svítalo, tak jsem dorazil sem a všechno jsem řekl svému pánovi.

      Pablíto skončí své vyprávění a stojí nehybně u stolu to co měl na tácu jste již spořádali a tak jej má spuštěný u nohy. Byli jsme s Emíliem kamarádi. Doufám, že ještě žije, je mi to moc líto. říká Pablíto a při tom se smutně dívá do země. Díky Pablíto, za tvoji pomoc řekne zasmušile Darílio. Když mi syna Emília přivedete, tak dopstanete každý z vás 30 zlatých. Aby jste si nemysleli, že vás chci nějak podfouknout, tak vám vyplatím hned každému 10 zlatých na cestu. Tak co? Najdete mého syna, nebo mám hledat někoho jiného na tuhle práci? řekne Darílio ...

Popis k mapě:
hnědá je cesta Torevija - Marcía
černé jsou viditelná skaliska, kré na první pohled nejsou schůdná
červeně - místo přepadení a místo odjezdu povozu s Emíliem
zeleně - les, tedy jeho hranice
modře je moře a říčka Sangonera, jejíž deltu jste mohli vidět z lodě ...

Darílio vypráví:
Tady je cesta z Marcíi do Torevii a v tom průsmyku pod pevností Orihuela se to stalo. V pevnosti dlouhé roky nikdo nebydlí, okenice jsou viditelné rozlámané a co jsem se doslechl, tak i přístup do pevnosti je odněkud z vnitrozemí. Není tam vidět žádný život jako jsou světla, nebo ohně, asi tam nikdo není. To na tom protějším skalisku je stará polorozbořená věž, které se říká Novelda, odtud jsou občas vidět ohně, ale nepravidelně, asi tam někdo je, ale sem do přístavu se stejně přes skaliska a les nedostane. No a tady je hospoda U Supa!!! tam věšlo několik banditů po loupeži, jak říkal Pablíto a pak od té hospody jel povoz do lesa ...
je vám všechno jasné? nebo ... rozhlíží se Darílio po svých hostech a jejich tvářích ...