Příběh druhý

Únos dcerky Evelinky šlechtice Korana

Družinka dostala od šlechtice Korana za úkol dojít na jeho výletní "Jižní hrádek", kde má být vězněn diplomat a hlavně jeho desetiletá dcerka Evelinka. Matka Evelinky již nežije ...

Elfka Algaril si povšimla, že Koran je člověk, ale dáma, kterou jim Koran ukázal a tvrdil o ní, že je to jeho žena byla elfka...

Družinka se vydala na cestu a v nejbližším městě, kde si dokupovala potřebné věci, se přichomítla k  zajímavé události. Měl se věšet jakýsi odsouzený o němž nahlas všichni tvrdili, že je to lump, ale někteří potichu špitali, že to není pravda. Náhle se objevil jezdec v černém, drapl tohoto odsouzence a hurá s ním pryč z města. Jakýsi půlelf prozradil družince, že je to místní ochránce spravedlnosti. Na základě jeho slov družinka udělala mírný poprask - Lvoun rozbil do cesty strážím na koni nádobí a Algaril jednomu nařízla řemen od sedla. Až zde ve městě je doběhla dívka a dala družince glejt od Korana na průjezd vojenskou oblastí. Teď už družinku nic nedrželo ve městě a tak se vydala na pochod.

Nastal večer. Jako by tomu osud chtěl, nikde poblíž žádné obydlí ani les. jen dlouhá rovná "placka" s loukou. Z pravé strany, které jde malinko, ale opravdu malinko do kopce, přitéká malinká stružka vody. Měch na vodu by plnila dobře minutu. Je ale ta voda pitná ? Nepramení ta voda v lese ? Schovat se tam ? Co když ale pramení v nějaké mokřině ?

Voda měla divnou příchuť, ale byla pitná. Družinka se zde usídlila přes noc. Ráno bylo probuzení kruté, jako by v té vodě něco bylo. Z jihu (mimochodem směr kam družinka jde) směřují troje koňské stopy, které jsou v okolí tábořiště poněkud zmatené. Dá se z toho usoudit, že koně "náhle" nenesli jezdce.Poté čtvery stopy směřují dál na sever, jedny z nich jsou od koně jedoucího ve cvalu. Od západu (ze směru odkud teče potůček) jdou stopy člověka (?) vedoucího koně. Tyhle stopy vedou blizoučko k místu, kde spala právě Algaril, poté vedou k těm třem stopám.

Družinka poté pokračovala dál až k rozcestí ve tvaru "Ypsilon" a to ze směru "po nožičce" . Přímo před družinkou stála budova, která vypadala jako zájezdní hostinec, ostatně i cedule "Hostinec u Pece" s vyobrazením korbelu tuto teorii podporovala. Jen je podivné, že dřevěný plůtek u předzahrádky je poněkud pobořen. Zevnitř ze dvora je slyšet ržání koní a cítit dobrá pečínka (už je asi hodina po poledni tedy nejvyšší čas oběda). Lvoun už už chtěl vysvětlit, která z cest je která, ale předběhlo ho vzdálené zahřmění ...

Zde se družinka dozví, že tu proběhlo přepadení kočáru, a že: Tři jezdci jeli ke Koranovu hradu, dva k vojákům. Předtím blbouni zkusili přepadnout poštovní kočár. Asi to byli amatéři. Ovšem pozor ! Než jsme stačili vyběhnout kočáru na pomoc, přijel podivně oblečený jezdec, který je okřikl, že mají důležitější práci. Ten jezdec jel nejprve s těmi třemi, ale pak tu projel tryskem brzo ráno. Poznal jsem ho, protože měl erb Adamsovců - obrázek je v hostinci...- zrovna jsem otevíral bránu ...

Večer ten černý jezdec zkusí podpálit hospodu ... Ráno družinka pokračuje po vojenské cestě a v doprovodu velmi zkušeného vojenského hraničáře dojíždí až do sídla vojenské jednotky. Vojáci dopadli tři individua, kteří patří k těm co se pokoušeli ubližovat družince a co patří ke grupě věznící Evelinku. Jsou to tvrdí hoši, sami od sebe nic neprozradí. Nakonec ale velitel řekne mnoho slov a družinka se vydává na další cestu.

Poté družinka vyšla na nádvoří, kde došlo k dalším bojůvkám. Část družinky vyběhla na ochoz, kde poranila pár střelců kteří stříleli na vojáky co se tam objevili (a mají odznak Jižní Tardenské armády), dostala se ke spouštění mostu a otevírání brány a otevřela vojákům cestu.

Je dobojováno. Po dvou dnech přijíždí šlechtic Koran a vyplácí družiníkům slíbenou odměnu. A jakoby náhodou se družinící o problémech města Soluň, ale to je již jiný příběh ...

[zpět na hlavní Tardenskou stránku] [první příběh] [druhý příběh] [třetí příběh]