Koňopaslíkovy kobky - shrnutí děje

[Stručný souhrn děje] [Nejdůležitější hlášky] [Hráči a postavy]

(jeskyně první)

Děj začal nenápadně:

Jste v hospodě U lasičky ve městě Eroku (to je 1. pád, město se vážně jmenuje Eroku, cca 10000 obyvatel), popíjíte si svůj oblíbený drink a známej hospodskej se na vás usmívá, protože je mu jasný, že z vás asi vytáhne pár zlaťáčků.

V Eroku, které je samostatným nezávislým celkem vládne rada nejproduktivnějších obchodníků, má asi 50 členů. Nejhlavnější a nejváženější z nich se jmenuje Tomar a tvrdí se o něm, že snad byl kdysi hrdinou. Ale kdo ví. Svá sídla mají všichni utajena, ale jednou za týden se koná shromáždění. Za tři dny bude taky jedno takové. Na něm se rozhoduje o běžných věcech, pro důležitější záležitosti se svolává zvlášť, má právo jej svolat kdokoliv, kdo je v radě. Většina z nich je náčelníky cechu jednotlivých řemesel a podobných věcí.

Dveře se ani nestihly zavřít, když do nich vpadl člověk, ňákej tydýt z vesnice, rychle se rozhlídl po hospodě a omdlel při pohledu na vyhazovače. Za pomoci Shnacka se probral, dýchá a dokonce mluví, bohužel stále ty samé věci o tom, že ho a vůbec všechny zabijou ... obřiii, přiiišeriii Chlapík křičí:"zachraň se kdo můžeš...", a v očích je mu vidět, že se asi něčeho bojí.

Morticie chytla vesničana za opasek, zvedla ho a vyráží směrem k latríně se slovy Tak 'dem léčit. A ty tu nestuj vobludo a koukej mi na hajzlíky přinýst trychtýř, teplou vodu a olej. A hejbni kostrou.

Po této očistné lázni (bylo podezření na otravu jedovatými bobulemi) odešel vesničánek se Shnackem do hospody U Krpa, kde se vesničánek rozpovídal: No, je to tři dny, co jsme šli ráno jako každej den na pole pracovat. Když jsme se chystali udělat si pauzu na oběd, zaslechl jsem z vesnice šílenej řev a když jsem se tam podíval, viděl sem pět velkejch obrů, jak tam ničej naše domy a zapalujou je a co bylo horší, zabíjej ženy a děti. Několik z nás, co jsme byli na poli, vyběhlo do vesnice s kosama a jako že se jim postavej, ale to ste měl vidět tu melu. Obři je do jednoho pobili a já měl štěstí, že sem byl dost daleko od vesnice, ze jsem si včas rozmyslel, jestli tam pudu nebo ne. Víte, ženu nemám, děti teda taky ne, tak sem neměl vlastně co ztratit. Ale bylo to příšerný. Uff.

Poté se (zatím trojčlenná družinka) vydává na tržiště i s vesničánkem a kupuje se létající koberec ... Večer se Morticie přihlásí na zápasy ...

Druhý den ráno narazila družinka na psíka, který patřil Vaharovi ... Vahara se seznámil se členy družinky a odcházejí zjistit podrobnosti k přepadávání vesnic ... Kronikář ani ostatní z radnice ještě nic nevěděli, ale zato jistý voják ano, který byl poblíž a viděl zřejmě trolly pobíjející vesničany a vylupující jejich vesnici. Poté se Vahara s Aglar vrátili do hostince. Je opět večer ..

(jeskyně druhá)

V den zápasů: Aglar s Vaharou vstávají první ... Po pár procházkách s psíkem Bultdokem vysvětlí Vahara Aglar důvod svojí nesmělosti .. Odpoledne proběhly zápasy, zápas Vahara x Morticie neproběhl, neboť Vahara si zranil pravou ruku. Za Vaharu zápasí Fingolfin ...

O den později: Kde je vesničan ??? V době zápasů ho nikdo nehlídal a teď když si potřebujeme doplnit informace, nikde nejni.

Fingolfinův pes Avar na náměstí stopu několikrát ztratil a zase našel, až nás zavedl do jedné z ulic, vedoucí z náměstí.  Stopy končí u jednoho z domů (konkrétně ten vpravo) a tam !najednou mizí! u okna.

Morticii se podařilo vyrazit dveře, takže proletěla dovnitř a zastavila se až v chodbě u schodiště. Morticie prozkoumala patro, Vahara šel po chvilce ke dveřím, které by měli patřit k jistému oknu. Vahara pronikl dovnitř kde rozrazil okno... Okenice šla otevřít bez problémů, nebyla nijak zajištěná. Proud světla, který pronikl dovnitř odhalil udiveným pohledům prázdnou místnost a v ní zaprášenou podlahu pošlapanou spoustou šlépějí a uprostřed - něco jako kruh z dohořelých svíček...při pozornějším pohledu je vidět zbytek křídou namalovaného znamení, že by pentagram ?! Vahara ještě nalezl dveře do nepoužívané kuchyně . V místnosti s pentagramem nalezl stopu vesničánka. Pachová stopa ukazuje kamsi ven do jiné ulice či spíše uličky...

Dveře z domu ústí do slepého konce ulice, proto ji nemohla skupinka zpozorovat, když přicházela k průchodu do dvora. No, ulice, spíše jen ulička. Klikatí se a o hodný kus dál ústí do nějaké širší a rušnější. A tam na rohu sedí žebrák u svého klobouku. Má v něm dost mincí, asi tu sedí dlouho. A nejspíše sedává pravidelně... žebrák po Vaharově dotazu řekl: * No šli tady, předevčírem, takoví divní. Už sem se navečír sbíral pryč, dyž se takhle objevili, tak jak vy, z týhle pustý ulice. Ale ňák jich bylo víc, mysim ještě jednou a ještě trochu víc než vás. Divní říkam, až z nich zamrazilo. Takoví černokabátníci. Jinej, říkáte? Ne, jinej mezi nima nebyl. To sem neviděl. Samí černokabátníci. A boty? Na ty já nekoukám. Prolítli kolem, málem kopli do mýho klobouku a dybych neuhnul, tak i do mě. A zmizeli.

Oni vymysleli ňaký nový božstva, naše starý jim nejsou dost dobrý, lidi z tomo mají srandu a neberou je vážně, nikdo chytrej neopustí starý bohy, ale ti čerňáci se pořád rozlejzaj, asi jim někdo dává prachy, že se pořád držej. Ale všici se jim jen smějou, jak těma černejma hadrama zametaj špínu z ulice a nic jinýho jim nejde.*

Další stopy se nenašli a tak družinka šla k radnici na sněm ...

Dveřník je poněkud překvapen razantním vstupem jakési nesourodé skupinky a chce začít protestovat, pak se ale podívá na Morticii a raději zmlkne. Stejně chtěl zrovna pouštět dovnitř dalšího prosebníka či tazatele, a tak se snaží zachovat dekorum a tváří se, že celá věc je v jeho režii. Pokyne družině dopředu a ti kráčejí po koberci do středu půlkruhu, kde na vyřezávaných dřevěných lavicích sedí asi padesát mužů, převážně impozantního vzhledu, dobře oblečených (i když je mezi nimi i jakýsi hubeňourek s kozí bradkou, podle znaku na prsou hlava obuvnického cechu:-)), v jejich středu sedí muž s prošedivělými vlasy, ostře řezanými rysy, i pod bohatým oděvem dobře patrnou svalnatou postavou - Tomar, hlava rady nejváženějších obchodníků a měšťanů. Počká, až všichni přijdou k zábradlíčku pro žadatele, chvíli si je měří a pak je vyzve: Mluvte, v jaké věci nebo jménem koho přicházíte?

Vahara, Aglar a Morticie vysvětlí Tomarovi o co jde. Tomar je předá svému zástupci a ten vysvětlí cestu do té vesnice ... Družinka vyráží. Pozdě odpoledne si v lese uloví večeři.

V bahně u potoka, blízko tábořiště, zašlapaná drobnými stopami zvěře, ale přesto stále dobře patrná, trůní stopa jak zadělávací díže na chleba. Morticie u ní klečí, zkoumá její velikost, hloubku, stáří a tak. Byla to jen jedna jediná stopa. V lese bylo vidět prolámanou cestu pomalu dva metry širokou ... Pak šla družinka spát.

A noc klidná byla. Aglar vstala dříve, před střídáním chvíli poseděla s Vaharou, mlčky, jak jinak. Až na dvojí cinkání zvonečků nastražených Morticií se nic nestalo. Zvonečky rozhoupala nějaká drobnější zvěř na stezce. Ráno družinka pokračovala dál cestou po okraji lesa, proti proudu říčky, která je po pravé straně ani na okamžik neopustila. V poledne pojedli pečené maso ze včerejších zásob a později odpoledne, když les začal od stezky ustupovat, zahlédli v dálce před sebou první pobořené chalupy. Na dohled byl také mostek, vedoucí od vesnice na druhou stranu do polí.

To, co družinka z dálky vidí, je dost neutěšené. Pobořené zdi, nikde ani človíčka. Jakkoliv se oči od toho snaží spíše utíkat, na cestě těsně před vesnicí se rýsuje jakýsi předmět či tvar, připomínající lidské tělo, a na něm ohavný bělohlavý sup. Když si povšiml blížící se skupiny, zvedl svoji olysalou hlavu, drsně zakrákal a zase pokračoval ve svém díle.

Vahara dá ruku okolo Aglařiných ramen a pomalu odcházejí spolu s ostatními cestičkou do polí ... Zde se Vahara s Aglar a Bultdokem oddělí a obcházejí vesnici z jedné strany. Snaží se najít nějaké stopy (osude ?) Zbytek družinky nechá Vahara hledat stopy z druhé strany

Vahara s Aglar a Bultdokem se při obcházení vesnice za chvilku dostanou proti větru. Zatím neměli štěstí.

Náhle Bultdok zavětřil a zavrčel. Vahara sáhl automaticky po meči na záda, přikrčil se a běží co nejtišeji dopředu a seznámil se zde s Margit a později i s Dysharem

(jeskyně třetí)

Po průzkumu vesnice se družinka vydala směrem k nějakému kopci, kam směřují stopy odcházejících šesti trollů ničitelů. Pak družinu dostihl déšť a mírně ji potrápil.

Poté došli k osamoceným skalám a prozkoumají je ze všech stran až Morticie nalezne vchod do jeskyně. Zde je několik trollů. Několik jich družina pobije (půjčí si jejich hlavy jako důkaz) a pak zjistí že trollové krmili těhotnou trollici - ženu jejich náčelníka ...

Přesto našli jakousi minci a skříňku, kterou trollové "omylem" odnesli.

Nakonec se vrátili do vesnice a později do města Eroku. Shodli se, že ten vesničánek je podezřelý a že asi družinku vyslal pro minci ...

Všichni se zkoušejí (každý po svém) dostat pod kůži truhličce a něco od ní zjistit. Nezjistilo se nic. Na radnici odevzdají "úlovek" a každý dostane 250 zlatých.

Pak se jdou ještě jednou podívat do opuštěného domu a tentokrát s odhodláním ho řádně prozkoumat ...

(jeskyně čtvrtá)

... Nenajde nic zajímavého a tak se vrátí na oběd do hostince. Aglar cosi ovládá. Ten kdosi si pak Aglar odvádí a představí se jako kupec Jones ...

... Pak se objevuje informace o kouzelníku Arienovi že prý vede nějakou sektu na severu... a také informace, že starosta Tomar odjel s jakýmsi trpaslíkem na sever.

Pak družinka prozkoumává další dům kde měl kdosi spojený na sektu nocovat, snad sám Jones... a najdou zde lidskou oběť ...

Onen člen sekty je ďáblíkem spatřen, jak také odjíždí na sever. Družinka si opatří koně a vyráží stejným směrem

(jeskyně pátá)

Družina pokračovala až do večera, když se pokazilo počasí. Na cestě našli odpočívající obchodníky, ke kterým se na noc přidružili. Zde se družinka potkává s jakýmsi Mugharem, který tvrdí, že ví něco o černokabátnících ...

Později v noci byla družinka (nebo karavana) přepadena. Spojeným úsilím všech se podařilo zabránit ztrátám na straně přepadených. Když družinka zapřemýšlí, zjistí, že největší boj se odehrával tam, kde byli družiníci - jakoby je někdo chtěl o cosi obrat.

Drobný výslech svázaných lapků přinese pár nových informací...

Ráno si někteří družiníci navléknou černokabátnické sukno a všichni pokračují do města.

Ve městě zjišťují, že obyčejní lidé vůbec nemilují černokabátníky, ale někteří obchodníci se jim podbízejí.

Po různých drobných příhodách se družinka dostane až ke chrámu - cíli jejich cesty. Ďáblík byl zneviditelněn a poslán na průzkum. Celou hodinu byl pryč, a okolí chrámu obcházejí strážní ... S některými z nich si družinka zabojuje, zvláště, když byl ďáblík odhalen a nějaký kouzelník vyvolal poplach.

(jeskyně šestá)

Družinka chce vniknout do domečku stojícího při straně. V tom jim chtěli zabránit strážní, kteří mezitím začali při okrajích paseky hledat vetřelce. Nezabránili, byli zabiti.

Nic již nebránilo vstupu do domečku, který skrýval jen magicky zabezpečený poklop. Po zjištění hesla od zajatého strážného vstupuje družinka dovnitř. Zjišťuje že pod poklopem je chodba vedoucí pod chrám.

V prvním podzemním patře jsou přepychové pokoje, v druhém dílny, ve třetím jsou dle ďáblíka ubikace obyčejných kabátníků, ve čtvrtém je vězení. Než družinka projde do pátého patra, zabojuje si zde a svobodí elfku Eriku. Společně pak sejdou do pátého patra, kde naleznou pentagram a text:

Jedenáct v kruhu stojí svící
Tři v rub a osm v líci
Uvnitř pentagramu [cenzurováno] bílou křídou nakreslíš
a uhneš stranou
Pak bude na jihu pochodeň žhnouti
a až ráno ............
on rudě bude vidět,
a jež nebude slyšet.
Vše tiše a silou zničí,
a nové dějiny se již píší..

Družinku napadne démon, který zkamení Vaharu. Pak mnozí pochopí, že postavení svící a červeně žhnoucí pochodeň mají cosi společného a tak přetočí svíce, zhasnou červenou pochodeň a na druhém oltáři rozsvítí zeleně svíticí pochodeň, kterou našli v onom druhém oltáři.

Díky zničení démona družinka získává zlaté magické mince bez potisku, které družince chyběli "do sbírky"

Pak je ale začne pronásledovat přesila černokabátníků a družinka prchá podzemními chodbami přes stáje a pryč. Do nějakého údolí

(jeskyně sedmá, závěrečná)

... momentálně se hraje ...