Meč a kříž

Vstupuji do přijímací místnosti mezi prvními a krátce se porozhlédnu. Zatím se mi nechce si zavdat z připraveného džbánu ani si sedat na lavici - co když za mnou přichází někdo důležitější než já ?

Na chvilku sepnu ruce před obrazem Jeruzaléma a bezhlesně ve stoje přeříkám jeden z kratších Zdrávasů, abych se poté otočil ke vstupním dveřím a sledoval příchozí. To se asi k potrestání neschyluje pomyslím si, to by to vypadalo jinak. Ale to už přicházejí další obyvatelé kontruství a nikdo netuší zač by měl být potrestán.

V době, kdy už moc nevíme, do čeho píchnout, neboť hovor už definitivně ustal, se s lehkým zavrzáním, spíše s těžkostí otevřou dveře k senešalovi. V nich se objeví dva rytíři a za nimi kráčí mladá jeptiška. Tímto se vám naskytne krátký a omezený pohled do senešalovo pracovny, kde vidíte naproti velké okno, před ním senešalův stůl a stěny jsou obloženy knihovnou.  Nějaká postava se momentálně dívá z okna, patrně to bude právě senešal. Ale potom už jeden z rytířů dveře zavře a začne nám vysvětlovat, co že s námi bude.

"Takže bratři ... Starší našeho řádu uznali, že vy, jak tady jste, jste připraveni být zasvěceni.  A tak se nyní, spolu s námi, vydáte zítra na svou první výpravu. Nepovede nijak daleko, jak možná předpokládáte - náš cíl se nachází v království Českém. "Naším cílem je hrad Houska. Vyskytli se tam jisté problémy, ale protože informace jsou velmi kusé a nepřesné, nemohu vám zatím říct nic bližšího. V podstatě se to nejdůležitější dozvíme až na místě. Jako velitelé jsme byli určeni my - zde Godefroy de Ganges a já, Bořek Bruntálský z Vrbna. Slyším ale i na "Borka".  Dalším členem výpravy je zde sestra Alba Clara. " řekl nám jeden z rytířů - Bořek. Jeho jméno mi problémy dělat nebude ...

"Nemusím myslím zdůrazňovat, že je na nás, abychom ji poskytli na cestě veškeré možné pohodlí a postarali se o její bezpečí, pánové. A nesmím zapomenout na Andrého de Torroge, který bude mít ve vhodný čas na starosti vaše zasvěcení. Tak, vyrážíme zítra.  Dnes by jste se tedy měli připravit na cestu."

A bylo to, je to akce. Druhý z velitelů promluvil nevážně vážně:

"Jsme vyslámi na výpravu, která si vyžaduje přítomnost množství řádových rytířů přímo ze samotného Templu ve velmi vzdálených krajích. Už to napovídá, že? A mohu vás ujistit, že nejde o diplomatické poslání. Ani samotná cesta nebývá bez nebezpečí. Tomu musíme podřídit své činy.
Nepotřebujete nic zbytečného, co by zdržovalo. Nocleh i stravu nám poskytne každé sídlo bratří po cestě, vezměte jen svou zbraň, zbroj, pokrývku, oděv a nejnutnější potřeby. Pojede s námi jediný vůz, pojedeme rychle a nalehko. Koně ať jsou zdraví a dobře okováni, všechno vybavení v pořádku. Komu něco schází, nechť to řekne hned, je nám otevřena řádová zbrojnice. Po cestě už by bylo pozdě."

Přemýšlím co by mi tak cestou mohlo chybět. Zbraně nám své, koníka taky, ale neměl bych sebou vzít nějaké drobnosti pro úpravu koňských kopyt ? Na rozhodování budu mít dost času do večera, pak půjdeme do blízkého hostince U lilie. Není to sice povinné, ale přeci jen - změna je život. Už rok jsem zde, možná i déle ...

Po Nešporech, jež nám zpestřila bouřka, se scházíme v hustém dešti a větru na naší večerní výpravu. Míříme za hradby Paříže a do hospůdky je to opravdu jen kousek. Bořek zná jméno místní obsluhující - Jeannet - a i jinak se tváří, že tuhle útulnou a udržovanou hospůdku zná. Dávám si svařené víno a zamýšlím nad důvodem, proč jsme vlastně byli pozváni sem mimo Templ a trápí mě jedna myšlenka: Jen aby to nebyla nějaká zkouška ...

Nějaká zkouška to určitě je, ale neplánovaná Bořkem, protože příchozí opilecká skupina o pár chvil později napadné Jeanett. Nejsem moc nadšen, když musím čerstvě donesené pití nechat stát na stole, ale chování opilců mi nedává jinou šanci. Vstávám pomalu a až po Jiříkově modlitbě a také se rozhlédnu, abych si našel nějakou nouzovou zbraň, kdyby se to snad mělo vymknout. Požadujeme po opilcích omluvu, ale ta nepřichází, ba naopak, opilci jsou přesně ve stavu, kdy se cítí silní a tak nás napadli. Na mě šel jeden a s pomocí pěstí jsem ho umravnil...

Celá rvačka je u konce a to s jasným vítězem. Navíc se nám podařilo téměř ušetřit vybavení hospody, což se jen tak nevidí a očividně to hospodského velmi potěšilo. Koukáme na sebe po prvním společném boji, jen lehce zadýchaní, ale možná rádi, že jste to spolu zvládli takhle dobře. Vynesli jsme posléze opilce ven a ponechali je na dešti, aby takzvaně vychladli.

Poté co jsme dopili své pití míříme zpět. Očekáváme odvetný útok, ale ten nepřichází. V Templu jen zkontroluji nemocného koně a doběhnu si na poslední chvíli něco dořešit. A pak spát ...

První den cesty

Je ještě tma, když vás postupně vzbudí André. Přijde mi, že musí být dost brzo, až nekřesťansky. Je pro nás připravena ranní modlitba a poslední možnost vyzpovídat se, kterou využiji.

Na hlavním nádvoří mě překvapuje André svými slovy. To že nesmíme do vozu kde cestuje Alba a nějaký ten materiál  bych ještě očekával, ale to, že pojedeme v utajení tedy ne. Naštěstí mám nějaké obyčejné oblečení bez Tepmlářských insignií.

První den jízdy byl klidný. Není to žádné štvaní koní, neboť sebou máme vůz, ale zase to není pomalá vyjížďka po lukách mého otce. Neseděl jsem na koni nikdy tak dlouho, ale večer, na statku patřícím našemu řádu zjišťuji, že chodit můžu.

Vevnitř nám sloužící nabídl koupel, kterou André okamžitě odmítl takovými slovy, že jsem si až myslel, že bude odmíétnutí chtít po nás také. Rozvinula se kolem toho tak učená diskuze, že já, synek šlechtice, se vůbec nechytám. Naštěstí to rychle skončilo a já se mohl s pacholkem, jež bylpřidělen přímo mě dohodnout, že svoji koupel budu chtít až za chvíli,  neboť si chci obhlédnout malou část konturství a pomodlit se venku, což také činím. Modlitba pod starým stromem mi dodá na klidu

Po návratu zvenčí provedu jen velmi rychlou očistu, v podstatě jen smytí prachu z těla, víc ostatně nestihnu, neboť jsme již svoláváni na večeři. "Je to čest mít v našem domě tak znamenité členy řádu, nechť úspěšně dosáhnou svého cíle." zahájil komtur večeři o dvou chodech - polévka a pak cosi jako hustý guláš. Ale je to dobré...

O pár dnů později

Vyjeli jsme z Francie a pokračujeme dál na východ. A už ne v řádových barvách, nýbrž v obyčejných, jako bychom byli pouhý zbrojný lid doprovázejícího šlechtice.

Dopoledne projíždíme zatáčkou cesty a před námi se cesta rozděluje. Ta vlevo vypadá nepoužívaná a důvodem tomu zcela jistě bude dřevěná značka, vyřezaná do neumělé podoby lebky a také na ní je lebka jelena s parožím, přičemž rozvětvené paroží je ověšeno různými pohanskými amulety. Cesta vpravo je normální a zdá se hojně využívaná. Trochu se dohadujeme, co by ta značka měla znamenat - lapky ? Nemoce ? A není to náhodou past ? André nám řekl že je to: "Proti duchům ... tady proti démonům ... a dokonce proti ďáblům ... hezká sbírka ochranných amuletů." a navrhl že ty (předpokládané) lapky přepadneme. Alba přesedla z vozu na koně jsou připravena jet s námi, André tu ceduli zničil. Stála tu prý stejnak jen pár dní.

Popojeli jsme dále, kde narážíme na postaršího muže s holí, v kněžském rouchu a dáváme se s ním do řeči (překvapeně sebou cukl, když nás viděl)  a já se zatím rozhlížím kolem dokola a nevidím nic podezřelého - tedy žádné známky nemoci nebo přítomnosti lapků.  Kněz se tváří že je rád, že amulety visely, na druhou stranu se tváří že chce zjistit kdo takto očernil vesnici. Ta prý stojí blízko pohanského obětiště a okolní vsi na tu jejich svádějí, že kvůli nim zahynuly krávy. André navrhuje že bychom mohli zůstat ve vesnici na noc a mě je jasné že dnes se příliš nevyspíme, minimálně proto, že budeme na střídačku hlídkovat ...

S knězem diskutujeme a mě osobně (a zřejmě nejen mě) se chování kněze přestává líbit. "Tato ves patří siru Närdikovi, je to udatný rytíř, má sídlo kousek za vesnicí. Pravdou je, že není příliš oblíben mezi jemu rovnými." odpověděl mi. Nakonec ho André nečekaně u vesnické cedule setne na rozcestí.

Jeli jsme dobrou čtvrt hodinku pomalou jízdou dál po cestě, než jsme zanechali Andrého a Albu (ti pohřbívají? kněze), než jsme uviděli první obydlí. Je tu ale podivně ticho. Problém je, že se tu něco stalo. Některé domky jsou vyhořelé, jiné pobořené a přes některé jsou cákance temně rudé barvy.  Domů více či méně použitelných je tu asi patnáct a vesnici dominuje kostelík, který má zlomenou věžičku a ta leží vedle. Těžko říct, co za sílu ji strhlo na zem. Další podivností je, že tu nevidíme žádné lidi ani děti, mrtvé či živé a ani žádné zvuky nasvědčující tomu, že by tu někdo ještě žil, se neozývají.  Jen pár mrtvých slepic, jeden pes a dokonce jedna kravka se válí různě mezi domy.

Dáváme se okamžitě na průzkum a já sám nacházím jen zvířecí těla - některá zakouslá něčím větším, jiná rozsekaná čepelí. Krádež nebo plenění motivem tedy zjevně nebylo, neboť i jídlo tu je. Věci potřebné pro život ve vesnici i nějaké ty šperky tu jsou, jen lidé ne ...

Lidi našel Godefroy de Ganges v kostelíku a svolal nás k sobě. "Teď se podívejte, co dokáží udělat ti, kteří lidmi nejsou. Skuteční nepřátelé Boha a církve.
Podívejte se, proti čemu bojujeme. A připravte se na to," řekl nám

Jednoduše řečeno, v kostele jsou všichni ti, co chybí ve vesnici, nicméně všichni jsou mrtví a zjevně ne dobrovolně a nákazou. Některá těla jsou posekaná, některá rozdrápaná, stejně jako ta zvířecí, jisté je, že krví je zacákaný skoro celý vnitřek kostela a to zjevně úmyslně.  Naproti je oltář, sice poničený, ale ne tolik. Stále mu dominuje kříž, na kterém je ukřižovaný Syn Boží. Pravda, na druhý pohled zjišťuji, že namísto sochy, která leží vedle bez hlavy, je na kříži pověšený nějaký člověk, v trochu lepším oblečení. Ženy i muži jsou svlečení, stejně jako děti a poházení všude možně. Jejich svršky jsou na hromadě v jednom rohu kostela.

Do toho přijel i André a pojal tuto situaci jako výuku a optal se nás noviců co si o tom myslíme. "Bořku a Godefroy, zatím nenapovídat, smím-li vás o to požádat." dodal k našim velitelům. Zkusmo nahazuji, že by to mohl být nějaký démon, Jiřík tvrdí že je to práce ďábla v Andrého těle. André namítá, že věž kostelíka by fakt takhle nezlomil, i když si myslím, že by mohl někdo Andrému našeptávat, neboť jakoby věděl co tu najde. Naše názory nebyly přijaty a tak to zkoušíme znovu.

"Viděl jsem poměrně dost na to, abych mohl říct, že tohle nezpůsobili lapkové. Na tom kuse vesnice co jsem prošel je několik rozsekaných krav, ale taky stejný počet rozsápaných" začal jsem odpovídat na Andrého otázku, ale dívám se přitom na Bořka. "Pokud ale ta zvířata rozsápal třeba vlk, tak ten rozhodně nezapaloval ohně. Také není nic ukradeno - věci vesničanů potřebné k životu tu jsou, občas i obyčejný šperk ... Vesničany jsem viděl ale jen v kostele ... jen v kostele ... hmm"

Zamyslím se, neboť to co jsem nyní vyslovil se mi s něčím spojilo. Otáčím se na Andrého a optám se: "Co nám novicům uniklo na tom knězi, pane ?" Další otázku už nevyslovím, byť si mohl každý všimnout, že jsem se nadechoval k pokračování. Uvědomil jsem si totiž, že André byl okamžitě ostražitý od chvíle, kdy na nás ten kněz promluvil. No, možná bych měl říkat "falešný kněz", mimo jiné i proto, že i Godefroy se mě zeptal, co jsem cítil při hovoru s knězem a jestli je to to samé co cítím při hovoru teď s ním.

"Ten pocit byl určitě jiný" odpovím Godefroyovi ihned, ale pak má mluva zpomalí, jako bych svá slova musel promýšlet.

"Nooo ... ono to začalo už u těch amuletů při cestě... André řekl že jsou proti proti duchům,démonům ... jo a ďáblům. Někdo pak řekl že by si místní kněz měl hlídat své ovečky ale že se asi něčeho hodně bojí ...  A když jsme potkali kněze ... tak nás pozdravil jako "cestovatele a zvláštní návštěvu" a už v tu chvíli pan André byl ostražitý, proto jsem se začal rozhlížet kolem, jestli se náhodou nejedná o falešného kněze který má v okolí pohůnky, takže jsem příliš nedával pozor, jak omlouvá ty amulety.

Pak jsme se dali opět do pohybu a já měl divný pocit, jako by nám něco hrozilo ... nějaké nebezpečí. Kněz se tvářil, jakoby nevěděl kdo jsme .... a mluvil poměrně dost nahlas, což mě utvrzovalo v tom, že dává někomu nahlas znamění že jde. No a pak u nějaké cedule blízko zatáčky pan André toho muže setnul ...

 Nevím, jestli by kněz z nějaké zastrčené vísky znal náš řád, v tom problém necítím, ale nějak divně se vyjádřil k těm amuletům.

Hups !!! Aha." uvědomím si naráz nějakou další věc. "Jestli šel z vesnice, tak už by věděl, že se tu stalo nějaké neštěstí, ale on se otočil a šel s námi do vesnice. No jo ... ale pan André nemohl vědět co se stalo a vidět do vesnice z místa, kde toho muže setnul. Ledaže by ho už ty amulety před tímhle dopuštěním varovaly.". Tím dokončím svůj dlouhý myšlenkový pochod a s nadějí se zadívám na Godefroye, jako bych očekával pochvalu ...

x