Jak viděl věštbu Paul

Toto zažil pouze Paul

V hlavě Ti zní hlas mlžné postavy: Stezky života vedou klikatou cestou
užší než nejnepatrnější horská pěšinka a současně širší než plocha
oceánů světa. Bloudící chytá se světla, jenž v dálce svítí, běloucí či
temné, vědouc jen bozi, jenž ho rozžali. Tak v osudu tvého života město
v zemi Andalusie svítí jasněji než Slunce poledního času.
Světlo světla či temnoty?..

Toto slyšeli a viděli všichni

Mlhavý oblak nabyl podoby postavy elfí velikosti, jenž jemně září zlatavým
světlem a vznáší se lehce nad zemí. I ten nejposlednější kout komory je
vyplněn duhovým světlem, jenž se od postavy šíří. Slyšte ústa bohů! zazněl
jasný melodický hlas jakoby potichu i nahlas současně. Tak jak bylo dáno v
rukách Tehúvil, zrno času skládá verše světa, sémě osudu padá na desku a
Laskon čekají. Postava se na chvíli zarazila, jakoby zvažovala zda je smysl
slov dostatečně srozumitelný či dostatečně skryt. Zdá se, že pokrčila rameny a pak se otočila na zaklínače, nebo že by pohlédla na hraničáře či na hobita, nebo dokonce jakýmsi vnitřním zrakem na ženu, jenž právě přišla a stojí ve dveřích? Toť vůle těch, jenž mluví.. ozval se hlas tentokrát přímo
ve vašich hlavách ...........Vřetena osudů se spojují! Postava dořekla a
začíná se vytrácet. ..a na tu dýku si dejte poz o r . .