NIMRANDIR [29.4.02
- 14:06]Ležel jsi a snažil se usnout, když tu náhle se za tebou ozvaly plíživé kroky, ohlédl ses a kus od tebe stojí postava muže ve zbroji, v divné zbroji, je noc a kolem je tma, ale ta tma je prostě nedostatkem světla, zbroj toho muže je však pravá tma, ona světlo pohlcuje. Upřel na tebe svůj pohled a ty jsi sáhl po meči, ale ... ne do těch očí jsi se dívat neměl, vsakují se do tebe, vpíjí se, ovládají tě....
Rozednilo se, ale nebe je přesto plné mraků nedovolujícími slunci proniknout, obzor je naplněn rudou září červánků a ty se rozhlížíš kolem. Jsi uprostřed bitevní vřavy, všude kolem jsou těla padlých, těla lidí a elfů, vzduch naplňuje řev války.... Pohled se zakalil a náhle se ocitáš jinde, jsi na břehu řeky a před tebou se tyčí muž v plné zbroji, jeho šat zdobí erby a na hlavě má přilbici s královskou korunou, korunou dobyvatele. V ruce třímá meč jenž hoří živým ohněm a velí k útoku, ohlédneš se, avšak vše mizí... kolem je obrovská jeskyně, tma, k tvým nohám se dokutálí dračí hlava, ve tmě září planoucí meč..... Jiná doba, jiné místo, vše kolem září, snad svatba, květiny pokrývají trávu a znovu ten muž v šatu s erby, směje se, záblesk.....vojsko obléhající hrad, král stojí přímo před branou a buší mečem do vrat, ty se hroutí.....záblesk, tentokrát vidíš davy truchlících, ženy si rvou vlasy, muži sypou popel na hlavu, přistupuje k tobě muž a v rukou třímá meč, je to jiný muž, ale meč je stejný, stojíš na kopci jenž není kopcem, kolem jsou další tvořící sedmicípou hvězdu, tento vrchol je nejjižnější. Muž zvedá meč a bodá ho do země - ty jsi ta země a meč ti projíždí útrobami...
s výkřikem se probouzíš, byl to jen sen..
[zpět]