Alegorie

Jsou zvláštním zpestřením pro PJ. Dají se fantasticky hrát a ne hře PJ pak pak do jisté míry závisí i úspěch výpravy.

Alegorie nikdy neprozradí, kdo je, protože by tím vyzradila i způsob, jakým ji lze zlikvidovat. Nápovědou pro hráče je vždy prostředí výskytu.

Mé postavy se setkaly např. s "Morem". Cesta k němu byla plná přiměřených ohavností, čítajících asi 1000 druhů různé špíny, splašků a podobně, vedla přes galerii Bídy a Války, zakončila se soubojem. Na uzoučké lávce přes místnost plnou krys a odpadků (včetně mrtvol) se dobrodruhům představil MOR v šedém rozervaném plášti a otrhaném klobouku, bos se špinavýma nohama. Přesto, že se snažil srazit některou postavu mezi krysy, neuspěl. Se smíchem a pohrdáním se nechal několikrát probodnout mečem a zůstal nezraněn. Pak byl ale zahnán (neboť zničit ho těžko lze) důmyslem alchymisty a prací zloděje, kteří ho zranili za pomoci svěcené vody a zejména lihu (jako dezinfekce - v podobě pálenky) a poté ohněm donutili vstoupit do podzemí, kde vyl zablokován vyvápněním přístupových cest.

Takovouto lahůdku pro PJ lze udělat z čehokoli jako je Lež, Bída, Válka, Smrt, ale i Dobro, nebo neutrálních alegorií (např. Oheň, Voda ap.).

Přijdou-li postavy na logický postup boje s příslušnou alegorií, měl by vždy vést k alespoň částečnému úspěchu. Výhra dobrodruhů nad alegorií však nikdy nesmí spočívat v jejím zabití, tedy absolutním vítězstvím, neboť by ze života "vymizel" jeden pojem. Má-li zvolená alegorie protiklad, rády se vyskytují spolu a pracují proti sobě. Na kterou stranu se pak přidat?

Hra je pro PJ náročná, alegorie dá zabrat všem (i těm hloubavějším) dobrodruhům, kteří už rozlouskli nejeden oříšek.

[Obsah] [Rejstřík]